Kdysi dávno zněl zpěv písní všech ptáků na světě stejně. V říši ptáků byl z toho veliký zmatek. Nebohý holub se zaposlouchal do krásné písně a myslil si, že to zpívá jeho milá holubička. A to dravý sup jej lákal do svých drápů. Nebo když vrabčáčci svolávali svá mláďata, vždy jiná k nim přiletěla.
Štítek: Staré pohádky
Bednář sbíjel na louce u lesa velikou díži. Už ji měl skoro hotovou, jen něco málo zbylo přihoblovat. Vtom, uslyšel praskat větve, otočil se a uviděl, jak se přímo na něj žene medvěd. Vůbec netušil, co si má počít. Jestli vzít nohy na ramena nebo vylézt na strom. Však jej medvěd dohoní, ba i na strom vyleze.
Jednou přiletěl vrabec na panský dvůr a začal klovat zrní. Poskakoval si to po trávě, zrníčko po zrníčku sezoboval. Ale za rohem na něho šíhal hospodářův kocour. Najednou vyskočil a lapl vrabce.
Sekal chudák dříví na břehu řeky a najednou buch – sekera vypadla z topůrka rovnou do vody. Zmizela pod hladinou, ani vidno jí nebylo. Chudák zabědoval: „Ach, čím budu sekat dříví, když nemám sekeru? Neštěstí! Bez sekery neuživím svoje děti. Běda mně, ubožákovi!“
Byl jeden kovář, co se zamýšlel nad tím, jak vlastně vypadá Bída, protože on sám ji nikdy nepotkal. „Hm,“ zamumlal, „říkají, že na světě je Bída, ale já jsem ji nikdy neviděl. Rozhodl jsem se jí vyhledat.“ Připravil se na cestu, dal si doma poslední doušek piva a vydal se hledat Bídu.
Kouzelná víla
Jednou v létě šel mládenec do lesa, i spatřil na výsluní podlé cesty krásnou pannu, bíle oblečenou, jak spí, až kráse její se musel podivit. Nechtěl jí vzbudit, uřízl velikou větev i strčil ji tiše do země, aby panna spala ve stínu.
Špalíček
Byl jeden dědeček a jedna babička a neměli žádných dětí. „Jdi dědečku do lesa,“ řekla babička, „vysekej tam špalíček a udělej kolíbku: já budu ten špalíček kolíbat, zdali nebude z něho děťátko.“
Byl jeden chudý člověk, neměl ani žádného hospodářského nářadí, ani dobytka, ale dětí měl hromadu. Přišlo jaro, a on neměl čím orat. Lidé jeli s pluhem a s dobytkem, a on jde jen s motykou. I potkal dvě ženy, a ty ženy byly: jedna Štěstí, a druhá Neštěstí.
Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl: „Milé děti! jste už nyní dospělí; máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si každý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany.“
Byl jeden král a královna, a měli tři dcery. Ten král onemocněl, i poslal svou nejstarší dceru pro vodu. Ona šla, a když chtěla nabrat vodu, potkala hada: „A hle hle!“ řekl, „vezmeš-li si mě za muže?“