Žil na světě starý šedivý Mráz. A ten měl syna, mladého Mrazivce. Starý Mráz dohlížel na své zimní hospodářství. Kde bylo třeba, přisypal trochu sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici. Ale jeho synek Mrazivec se mu jen vysmíval a opovrhoval jeho prací. „Jsi už starý, otče! A slabý jako moucha. Kdybych mohl rozhodovat, přivolal bych takovou vánici, až by ohýbala stromy! A nafoukal bych tolik sněhu, že by zvíře ani člověk nemohl po zemi se projít.“
Jednou se mladý Mrazivec vypravil na procházku. Spatřil tlustého pána v saních, oblečeného do medvědí kožešiny, liščí čepice, na nohou měl plstěné boty, na rukou rukavice. „Podívejme se, jak se zachumlal!“ řekl si Mrazivec. „Starý otec by ho neprofoukl ani za nic na světě. Ale mně, holečku, neutečeš!“ Dohnal sáně a vší silou začal pána mrazit. Pán se všecek schoulil, čepici narazil až na nos a zakutal se do kožichu. Ale nebylo to nic platné, Mrazivec se ho nepustil. Domů už nedojel. Ztuhl až na kost, zmrzl po cestě.
Mrazivec spěchal k otci, aby se chlubil. „Podívej, otče, muže v kožichu jsem zmrazil k smrti!“
„Což s tlustým pánem jsi se vypořádal, ale teď zmraz támhle toho sedláčka!“ odpověděl mu otec. Mrazivec se podíval, po silnici jde takový nějaký suchý kmotříček. Kožíšek mu sotva drží na ramenou. „S tím se vypořádám jedna dvě!“ zasmál se Mrazivec. „Jenom fouknu a zmizí jako pára nad hrncem!“
Sedláček došel do lesa, vzal do rukou sekeru a začal kácet strom. Vtom ho přepadl Mrazivec. Zafičel s jedné strany, přiletěl s druhé. Ale sedláček se ani neohlédne, pořád jen seká a seká. Rozehřál se, že z něho jen lilo. Mrazivec nad ním běsní, zuří, ale kampak na sedláčka! Ten ze samého horka odchodil kožíšek i rukavice.
„Tohle ti nedaruju!“ rozzuřil se Mrazivec. „Jen počkej, já tě přece dostanu!“ A zalezl do sedláčkových rukavic. „Až půjde sedláček domů a začne si navlékat rukavice, chytím ho za prsty!“ řekl si. „Ruce mu upadnou!“
Sedláček pilně pracoval, z pokáceného stromu nasekal hromadu dříví, až ho to nakonec zmohlo. Chtěl se tedy vydat k domovu. Shýbl se pro kožíšek a rukavice, ale ty byly docela ztuhlé, skrz naskrz promrzlé. Sedláček se dlouho nerozmýšlel, vzal sekeru a topůrkem buch, buch do rukavic. Mrazivec dostal nepočítaných, sotvaže vyvázl živý. Sotva se dovlekl domů. A starý Mráz se mu smál: „Tak co, dostal jsi hi? Na vychloubání máš, synku, ještě času dost! Až budeš mít tolik zkušeností jako já, poznáš, kdo je slabý a kdo silný. Někdo je na pohled prosťáček, ale jen zkus si s ním něco začít!“