V časech dávných žil jeden velmi bohatý král, který měl čtyři syny. Když první tři synové dospěli a stali se z nich udatní princové, rozhodl se, že je pošle do světa na zkušenou. Nejmladší syn musil zůstat doma s otcem a pilně studovat.
Tři bratři se tedy vydali do světa. Spousty cizích zemí procestovali, mnoho dobrých i zlých lidí poznali a hodně nových věcí se naučili. I přišel čas vrátit se zpět do rodné vlasti. Vydali se tedy bratři na zpáteční cestu.
Putovali několik dní, ale cestu do království najít nemohli. V širém světě se ztratili. Jeli a jeli, až najednou uviděli překrásný zámek celý ze zlata. Ani ve snu je nenapadlo, že by mohl být zámek zakletý. Před lety jej totiž začaroval jeden zlý čaroděj. Každá živá duše, která se k zámku přiblížila, změnila se v kamennou sochu.
Princové se vydali k zámku, nevědíc o strašné kletbě. Jak se k zámku přiblížili, v ten okamžik zkameněli a stali se z nich pouhé sochy, jakožto i z mnoha dalších, kteří se před nimi k zámku přiblížili.
Uplynulo mnoho let. Král stále toužebně čekal na své syny. Nejmladší z bratrů mezitím dospěl v krásného a statečného prince. Rozhodl se, že pojede do světe své bratry hledat. Prosil jej král marně, aby domov neopouštěl. Nejmladší syn neuposlechl a vydal se na cestu.
Procestoval mnoho zemí a trvalo mu mnoho let, než zakletý zámek našel. Už z dálky viděl mnoho kamenných soch, které stály kolem zámku. Přepadl jej divný pocit a raději se vrátil do nejbližší vesnice, aby zde noclehu našel.
Ubytoval se v jedné krčmě a dobře hostinskému zaplatil. Ten mu na oplátku vypravoval o zlatém zámku a zlém čaroději, kterého princezna odmítla si za manžela vzít, a tak celý zámek zaklel. A pomoci může prý jen ten, kdo zničí čarodějovo srdce, které ukryl na vršek vysoké skály do ptačího vejce. Mnoho chrabrých a udatných rytířů se pokoušelo kletbu zlomit, ale žádný se živ od skály nevrátil.
„Když jsem své bratry nenašel, aspoň princeznu se pokusím vysvobodit,“ usmyslel si princ. Druhého dne se vydal ke skále. Sotva z koně seskočil, objevila se před ním truhlice plná zlata. Té si princ ani nevšiml a přemýšlel, jak by se na skálu nejrychleji dostal.
I začal lézt nahoru. Sotva pár metrů povylezl, začali se na něj sypat kameny. Princ ale neustoupil ani o centimetr. Lezl dál jako o život. Když byl na samém vrchu, spustila se ohromná bouře a blesky lítaly všude kolem. Princ hbitě našel ptačí hnízdo. Vzal vejce, ve kterém bylo ukryto čarodějovo srdce a vší silou jej rozmáčkl.
Vtom okamžení bouře ustala a vyšlo slunce. Princ viděl v dáli, jak se zlatý zámek proměnil v úplně obyčejný. Slezl dolů, sedl na koně a ujížděl k němu. Po kamenných sochách nebylo ani památky. Všichni byli vysvobozeni. A jaké to bylo překvapení, když mezi zachráněnými byli i princovi bratři.
Vysvobození lidé provolávali princi slávu a vedli jej na zámek před krále. Na zámku čekala na prince odměna. Dostal za ženu krásnou princeznu jako růžičku