Rubriky
Pohádky na dobrou noc

Pán Bůh dědoušek

Na počátku člověk, orat neuměl, oral jen od jednoho konce pole, a až přišel na druhý konec, pokaždé přenášel zase pluh tam, odkud začal orat.

Šel tudy pán Bůh, pozdravil stařečka a naučil ho, jak má orat, aby přišel na druhý konec, odtud zase oral nazpátek. Potom pán Bůh viděl ženu, tkala jen s jedné strany házela člunek a na druhém konci pokaždé nit překousla a počala znova. I ukázal jí, aby házela zase nazpátek, niti nepřerušovala.

Druhého dne jda pán Bůh zase mimo toho oráče, tázal se ho, kdo ho naučil orat? „Pán Bůh dědoušek,“ řekl oráč, a Bůh jemu dobrořečil: „Den budeš orati a celý rok budeš míti co jíst.“ Potom tázal se té ženy, kdo ji naučil tkát? Odpověděla, že sama sebou se naučila. I řekl Bůh: „Celý rok budeš tkáti a plátno pak pod paždí odneseš.“  

2. 

Dokud ještě lidé byli dobří, mohl prý člověk rozkazovati netoliko věcem živým, ale i neživým. Když si totiž ku př. nasekal dříví, mohl je jen proutkem švihnouti a šlo samo, kam bylo třeba. Jedna žena také tak si hnala dříví domů; ale nechtěla jít pěšky, sedla si na ně, a dříví zůstalo stát a již ani s místa se nehnulo. I odvázala si pás a vzala je na záda. Tu se jí zjevil pán Bůh a řekl: „Proto že se’s jemu chtěla dáti nosit, budeš je nyní nosit sama.“  

3. 

Jednou také pán Bůh přišel k jednomu stařečkovi, který pásl dobytek, ležel pod hruškou a pod sebou měl prázdnou nádobu na vodu. I prosil ho, aby mu v ní přinesl vody; pastucha však ukázal jemu nohou ke studánce a říká: „Máš-li žízeň, jdi a napij se.“ A pán Bůh ho za to potrestal tím, že se mu všecek dobytek rozutíkal, každý kus jinam a pastucha mnoho za ním se naběhal, omlouval se, že se prohřešil na pánu Bohu.

Potom přišel pán Bůh k ovčákovi a také se ho ptal, má-li vody? Ovčák odpověděl, že by pro ni došel, kdyby se mu jen ovce zatím nerozběhly. I nabídl se pán Bůh, že jich bude hlídat. Když ovčák odešel, vzal pán Bůh hůl ovčáckou, zarazil ji do země, pověsil na ni ovčákův plášť a ovce ve stínu se pásly. V tom si přišel vlk pro svou určenou potravu, kterou si každý den brával od ovčáků. Pán Bůh dal jemu hubené jehně, ale vlk nebyl spokojen, uchvátil jiné, které sám chtěl. I vzal pán Bůh ovčáckou troubu a vlka udeřil po kříži, a od té doby prý vlk má silný krk a slabý kříž. Ale vlk utíkal přece s ukradeným jehnětem. Tedy pán Bůh vzal dva kameny a za vlkem jimi hodil, i udělali se z nich dva psi, běželi za vlkem a jehně mu odňali.

Zatím ovčák přinesl vodu, a viděl, jak se ovce ve stínu klidně pasou a dva psy okolo nich běhají, tázal se stařečka, jak bude ovce na pastvu honit, když se tu tak krásně pásly a neutíkaly? I řekl jemu pán Bůh, aby vzal svou měděnou troubu a jim zatroubil, že mu půjdou po tom větříčku, co z trouby vane. Od té doby ovčáci troubíce honí na pastvu ovce své. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.