Vlčí pastýř

Jednou pásli pasáci koně a bývali přes noc na pastvě. I viděli každou noc hořet oheň; ale když potom hledali, ohniště nikde nebylo. Tehdy řekl jeden z nich, že tu noc vyleze na dub a bude pozorovat, co to?

I vylezl na dub a tu přiběhl hubený vlk, provlekl se třikráte skrz obruč i stal se starým člověkem, a vlci přišli za ním a první jich přinesl mu husu i dal mu ji; a on ji upekl, maso snědl a kosti dal vlkům. Když to snědi, tehdy jim ustanovil, co který toho léta dostane.

Jednomu řekl: „Ty dostaneš krávu.“ A tak každému, co jeho bude. A poslednímu řekl: „Ty dostaneš to, co je na tom dubě.“ A ten chlapec byl strachem už celý černý. Po té všichni odešli; ale ten, který toho chlapce dostal, zůstal pod dubem a začal jej podkopávat, aby dub upadl a on mohl chlapce chytit, ale nepodařilo se mu to do rána. A když nastal den, přišli pastýři, vlka zahnali a chlapce vzali dolů. A ten chlapec potom po celý rok nikam z domu do pole nevyšel, než jen okolo stavení chodil. Když minul rok, šel s pastýři zase v noci na pastvu. Tu pastýři usnuli, a vlk přišel a chtěl chlapce popadnout. Ale chlapec nespal, vyskočil na koně a ujel mu až domů. A protože ten rok už minul, vlk na něj neměl žádnou moc a odběhl do lesa s prázdnou.  

2. 

Byli dva bratři a jeden z nich byl vlčím pastýřem. Ten jeden byl velmi bohatý, měl mnoho vepřového dobytka, a bratr jeho, ten vlčí pastýř, chodil mu každou noc na dobytek a pokaždé mu kus i dva odnesl. A ten bratr si myslil: „Kdo mi asi ten dobytek bere?“ I šel potom hlídat.

Čekal, čekal a spatřil tam vlka, a nevěda, že to jeho bratr, vlčí pastýř, jenž se byl učinil vlkem, uhodil po něm holí. Vlk zakňučel, utekl do lesa a od té doby se už neukázal. Ale v tu chvíli přešla kletba na toho, kdo uhodil, a stal se místo bratra sám vlčím pastýřem. I zdržoval se potom neustále při stavení, obcházel kolem, a lidé ze stavení ho odháněli, protože nevěděli, že to on.

Jednou večer přišel taky pod okna i poslouchal, co si ve stavení vypravují. A oni náhodou právě si o něm vypravovali. Jeden povídá: „On bude tak dlouho vlkem, dokud neokusí posvěceného masa.“ A on to všecko slyšel. Za čtyři dni potom byly velikonoční svátky; i šel tedy číhat, až ponesou ženy maso z kostela. A vida jednu, jak jde z kostela s masem, a byla to právě žena z jeho stavení, i přiběhl k ní; a ona se ho ulekla, košík i s masem zahodila a utíkala domů. Tu se najedl svěceného masa a stal se zase člověkem; potom vzal košík a šel domů.

Doma pak byla veliká radost, jedli a pili a veseli byli.