Kostěj nesmrtelný

Kralevic se vydává na cestu za třikrát devět zemí do třicátého panství, do panství Kostěje nesmrtelného získat housle, které tak sladce hrály, že by se daly platit zlatem.

Kralevic vyšel z pokoje a šel do královské stáje, vyvedl svého dobrého bohatýrského koně, dal na něj sedlo a připnul popruh z hedvábí. Vyjel ze dvora do širého světa.

Jel pořád, až uviděl starou chaloupku. Stála k lesu předem a k němu zády. Kralevic jel k ní a vykřikl bohatýrským hlasem: „Chaloupko, chaloupko! Postav se k lesu zády a ke mně předem.“ Chaloupka se k němu obrátila předem; kralevic slezl ze svého dobrého koně a vešel do chaloupky.

Seděla v ní Baba-Jaga a předla len, hlavu měla v koutě a nohy o strop opřené. Baba-Jaga vykřikla strašlivým hlasem: „Fi, fi, fi! Proč jsi sem přijel, mládenče? Chtě, anebo nechtě? však ani pták sem nezalétne, a kolem mé chaloupky nikdy ani zvěř neproběhla, ani bohatýr neprojel. Jakpak tě sem Bůh zanesl?“ — „Ach, ty stará babičko!“ řekl kralevic, „nejdřív mi dej najíst a napít a potom se mě vyptávej!“ Baba-Jaga dala hned kralevicovi jíst a pít, připravila mu lázeň, vyčesala mu vlasy, připravila postel a začala se ho znovu vyptávat: „Pověz mi, dobrý mládenče! kam tě cesta vede, v kterou stranu, a jedeš sám rád, nebo musíš?“

Kralevic jí odpověděl: „Trochu musím, ale víc chci. Jedu za třikrát devět zemí do třicátého panství, do království Kostěje nesmrtelného získat samohrající housle.“ — „Hohoho!“ řekla Baba-Jaga, „ty housle se těžko získávají. Pomodli se k pánu Bohu a jdi spát; ráno moudřejší večera.“

Časně ráno se Baba-Jaga probudila, vstala a začala budit: „Vstávej, kralevici! Je čas, mládenče, abys jel svou cestou.“ Kralevic vstal, oblékl se, umyl se, pomodlil se k pánu Bohu, na všechny čtyři strany se poklonil a začal se s Babou-Jagou loučit. „Copak, dobrý mládenče,“ řekla Baba-Jaga, „chceš odtud jet, a neptáš se mě, jak bys mohl získat samohrající housle? Až přijedeš do království Kostěje nesmrtelného, tam vedle jeho pozlacených komnat uvidíš zelenou zahradu a v té zahradě se bude procházet krásná dívka, královská dcera: už je tomu šest let, co ji Kostěj unesl. Přeskoč přes zeď do té zahrady, a ona ti poví, jak samohrající housle získat.“

Kralevic sedl na svého dobrého koně a jel svou cestou — dlouho, krátko, blízko, daleko — až přijel k pozlaceným komnatám Kostěje nesmrtelného. Tam zůstal stát a nemohl se samohrajících houslí naposlouchat, tak krásně hrály. Když se kralevic vzpamatoval, přeskočil přes zeď do zelené zahrady, spatřil princeznu a začal se jí vyptávat, jak by mohl dostat housle samohrající. — „Vezmeš-li mě s sebou,“ odpověděla princezna, „povím ti, jak ty housle získat.“ Kralevic odpověděl, že ji s sebou vezme, a princezna mu řekla, aby tu v zahradě zůstal; sama pak šla ke Kostěji nesmrtelnému, a začala ho objímat a ptát se, kde je ukryta jeho životní síla.

„Pod prahem v koštěti,“ odpověděl Kostěj. Tehdy ona hned popadla to koště a vhodila ho do ohně; koště sice shořelo, ale Kostěj zůstal naživu. Princezna se zeptala znovu. „Proč potřebuješ vědět, kde je moje životní síla?“ odpověděl Kostěj. „V širém poli stojí tři duby zelené a pod kořenem toho největšího je červík: když toho červíka najdou, já zemřu.“ Princezna pověděla to všecko kralevici; ten jel hned do širého pole, našel ty tři zelené duby a vykopal červíka. Ale Kostěj pořád zůstal živ. Princezna se potřetí začala Kostěje vyptávat, a teprve tehdy jí řekl pravdu: „Moje životní síla je daleko! na moři Oceánu je ostrov Bujan, na tom ostrově zelený dub, pod dubem zakopána železná skříň, ve skříni škatule, ve škatuli zajíc, v tom zajíci kachna, v kachně vejce; když někdo to vejce najde a rozklepne, bude se mnou konec!“

Kralevic to uslyšel, vydal se na ten ostrov, získal to podivné vejce a rozklepl ho. V tu ránu se Kostěj rozplynul jako dým a už nikdy nikomu neublížil.

Kralevic pak s princeznou i s houslemi odjel zpět do svého království, žili a kralovali spolu šťastně a spokojeně.