Rubriky
Pohádky na dobrou noc

Kostěj nesmrtelný

Královic se vydává na cestu za třikráte devět zemí do třicátého panství, do panství Kostěje nesmrtelného dobývat housle, které tak sladce hrály, že by se daly platit zlatem.

Královic vychází z pokoje a jde do královské stáje, vyvádí svého dobrého bohatýrského koně, dává na něj sedlo a připíná popruh z hedvábí. Vyjíždí z širokého dvora i jede svou cestou.

Jel pořád, až uviděl starou chaloupku; stála k lesu předem a k němu zadem. Králevic jel k ní a vykřikl hlasem bohatýrským: „Chaloupko, chaloupko! postav se k lesu zadem a ke mně předem.“ Chaloupka obrátila se k němu předem; králevic slezl s dobrého svého koně a vešel do chaloupky.

I seděla v ní Baba-Jaga a předla len, hlavu měla v koutě a nohy o strop opřela. Baba-Jaga vykřikla strašlivým hlasem: „Fi, fi, fi! Proč jsi sem přijel dobrý mládenče! chtě anebo nechtě? však ani pták sem nezaletuje, a mimo mou chaloupku nikdy ani zvěř nepřeběhla, ani bohatýr nepřejel, a tebe kterak sem Bůh zanesl?“ — „Ach, ty hloupá, stará babo!“ řekl králevic, „nejprvé dej mi jíst a pít a potom se mě vyptávej!“ Baba-Jaga dala hned králevicovi jíst a pít, vypařila ho v lázni, vyčesala mu vlasy, připravila postel a začala se ho znova vyptávat: „Pověz mi, dobrý mládenče! kam tě cesta vede, v kterou stranu, a jedeš-li chtě sám a nebo nechtě?“

Králevic ji odpověděl: „Jednak chtě, více však nechtě, jedu za třikrát devět zemí do třicátého panství, do království nesmrtelného Kostěje dobývat houslí samohrajících.“ — „Hohoho!“ řekla Jaga-Baba, „těžko těch houslí dostat. Pomodli se pánu Bohu a jdi spát; ráno moudřejší večera.“ Královic šel spát.

Časně ráno se Baba-Jaga probudila, vstala a začala budit: „Vstávej, králevici! čas, dobrý mládenče, abys jel svou cestou.“ Královic vstal, oblékl se, umyl se, pomodlil se pánu Bohu, na vše čtyři strany se poklonil a začal od Baby-Jagy brát odpuštění. „Což pak, dobrý mládenče!“ řekla Jaga-Baba, „chceš odtud jet, a mne, staré baby, se netážeš, jak bys mohl dostat houslí samohrajících? Až přijedeš do království nesmrtelného Kostěje, tam vedle jeho pokojíků pozlacených uvidíš zelenou zahradu a v té zahradě bude se procházet krásná panna, dcera královská: už tomu šest let, co ji Kostěj unesl. I přeskoč přes zeď do té zahrady, a ona tobě poví, kterak dostat houslí samohrajících.“

Králevic sedl na svého dobrého koně a jel svou cestou — dlouho, krátko, blízko, daleko — až přijel ku pozlaceným pokojíkům Kostěje nesmrtelného; tu zůstal stát a div že se do smrti neuposlouchal houslí samohrajících: tak pěkně ty housle hrály. Když se králevic vzpamatoval, přeskočil přes zeď do zelené zahrady, spatřil královnu i začal se jí vyptávat, jak by mohl dostat houslí samohrajících? — „Vezmeš-li mě s sebou,“ odpověděla královna, „povím ti, jak těch houslí možno dostat.“ Králevic odpověděl, že ji s sebou vezme, a královna mu řekla, aby tu v zahradě zůstal; sama pak šla k nesmrtelnému Kostěji, i začala ho objímat a ptát se, kde je ukryta jeho životní síla.

„Pod prahem ve chvostu,“ odpověděl Kostěj. Tehdy ona hned popadla ten chvost a vhodila do ohně; chvost sice shořel, ale Kostěj zůstal na živu. Královna se zeptala znova „Proč potřebuješ vědět, kde je moje životní síla?“ odpověděl Kostěj; „v širém poli stojí tři duby zelené a pod kořenem toho největšího je červík: když toho červíka najdou, já zemřu.“ Královna pověděla to všecko králevici; ten jel hned do širého pole, našel ty tři zelené duby a vykopal červíka. Ale Kostěj pořád zůstal živ. Královna počala se po třetí Kostěje vyptávat, a tu teprve jí pověděl pravdivě: „Moje životní síla je daleko! na moři na Oceáně jest ostrov Bujan, na tom ostrově zelený dub, pod dubem zakopána železná skříně, ve skříni škatule, ve škatuli zajíc, v tom zajíci kachna, v kachně vejce; najde-li kdo to vejce a rozklepne, tehdy já v tu dobu taky zemřu!“ Královic dobyl toho podivného vejce, rozkklepl je, a Kostěj svalil se mrtev na zem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.