Žil na světě starý šedivý Mráz. A ten měl syna, mladého Mrazivce. Starý Mráz dohlížel na své zimní hospodářství. Kde bylo třeba, přisypal trochu sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici. Ale jeho synek Mrazivec se mu jen vysmíval a opovrhoval jeho prací. „Jsi už starý, otče! A slabý jako moucha. Kdybych mohl rozhodovat, přivolal bych takovou vánici, až by ohýbala stromy! A nafoukal bych tolik sněhu, že by zvíře ani člověk nemohl po zemi se projít.“
V jednom městě žila mladá dívka, která byla velmi chudá, ale krásná byla jako růže. Každý na ní mohl oči nechat. I vyhlédl si ji jeden bohatý jinoch a vzal si ji za manželku. Žili spolu šťastně. Ale jinochova matka, která byla velmi zlá, nevěstu ráda neměla a jejich štěstí jim nepřála.
Žil byl jeden král. Už od kolébky mu všichni říkali, že je nejchytřejší na světě, ale když dospěl v muže nemohl si kvůli tomu najít k sobě ženu, protože hledal jen dívku k sobě rovnou. Tedy tu, která byla nejchytřejší z celého království.
I stala se taková nemilá věc. V jedné rybářské vesnici byl velmi špatný rok. Úlovků bylo málo a osada k jaru už toho moc ve spížích neměla. Když nejsou ryby, hladoví tím všichni lidé ve vesnici. I radili se všichni rybáři, co budou dělat. Vyjet na moře ještě nemohli, protože nenastal ještě ten správný čas. Ale když nic nevymyslí, nastane hladomor.
Žil byl jeden sedlák, měl už jen dcerušku, a pak se zase oženil. Macecha dcerušku nenáviděla a přemýšlela, jak by ji mohla vyhnat.
Žil byl jeden voják. A když dokončil svou službu, vydal se do širého světa. Šel tam, kam ho nohy táhly. Brzy ho však přepadl hlad, ale žádné vesnice ani město v blízkosti nebylo. I pomyslel si voják: „Kdybych alespoň někoho potkal! Možná, že by se o kousek soustíčka podělil!“
Žil jednou jeden čeledín, který se vydal do světa hledat službu. Byl to chlapec velmi pracovitý, ale službu si našel u zlé hospodyně. Nic jí nebylo po chuti, nic se jí nelíbilo. Čeledín mohl pracovat od rána do večera, ruce mít samý mozol, třeba až do krve rozedrané, ale selka si vedla pořád svou a pořád po čeledínovi pokřikovala: „Ty hastroši chlupatý! Šeredo nemytá! Kůže líná!“ A tak to bylo pořád dokola.
Kdysi dávno žil jeden sedlák spolu se svou ženou a třemi syny na okraji lesa v malé chaloupce. Dva nejstarší byli velmi chytří, ale ten nejmladší byl hloupý prosťáček. Na co sáhl, to prý pokazil a cokoliv řekl, byla pro všechny hloupost. Byl lidem jenom pro smích a ti jej za hlupáka měli. A kdo by hlupáka bral vážně a s úctou?
Kdysi dávno žil starý muž a měl tři syny. Věděl, že už mu na světě moc času nezbývá a tak rozdělil všechno co měl na tři stejné díly a zavolal si své syny k sobě a pravil jim: „Až na tomto světě nebudu, starejte se jeden o druhého. Každý si vemte svůj díl a užijte jej v dobré vůli.“
Kdysi dávno žil byl jeden chudý chalupník a ten měl tři syny. Nejstarší dva byli pilní pracanti a otci pomáhali. Ale nejmladšího matka stále ochraňovala a otci zakazovala brát ho k práci. A jak už to tak bývá, vyrostl z něj ničema a lenoch, který by celý svůj život jen prolenošil.