Žil byl jeden sedlák, měl už jen dcerušku, a pak se zase oženil. Macecha dcerušku nenáviděla a přemýšlela, jak by ji mohla vyhnat.
Jednou, když otec odjel na trh, řekla jí: „Jdi k tetičce, mé sestře, a popros ji, aby ti půjčila jehlu a nit — ušiju ti košilku.“ Ale ta tetka nebyla ve skutečnosti její teta. Byla to sama Baba-Jaga.
Holčička byla čiperná, šla napřed ke své vlastní tetičce, a ta jí poradila, co má dělat, až k té nevlastní tetce přijde. Baba-Jaga seděla v chaloupce a předla. „Pozdrav pán Bůh, tetičko!“ — „Dejž to pán Bůh, dceruško!“ — „Matička mě poslala tebe poprosit, abys jí půjčila jehlu a nit, že mně ušije košilku.“ — „Dobře. Zatím se posaď a tkej.“ Dceruška si sedla za stav a Baba-Jaga vyšla ven i řekla své služce: „Jdi, zatop v lázni, umyj to děvče a pěkně dávej pozor, chci ji k snídaní mít.“ Dceruška to slyšela a seděla neživá, nemrtvá, celá ustrašená, i prosila služku, aby netopila, ani vody do lázně nenosila. Dala jí šáteček. Baba-Jaga čekala, přišla k oknu a ptala se: „Tkáš-li, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ Baba-Jaga pak odešla, a dceruška dala kocourovi kus slaniny i ptala se: „Možno-li nějak odtud ujít?“ — „Tu hle máš hřebínek a ručník,“ řekl kocour, „vezmi je a utíkej; Baba-Jaga za tebou se požene, a když bude blízko, hoď za sebe nejdříve ručník, a udělá se široká řeka; a přejde-li přes řeku a bude zas blízko, hoď za sebe hřebínek, a udělá se hustý les: skrze ten pak už neprojde!“ Dceruška vzala ručník a hřebínek i dala se na útěk: psi chtěli ji roztrhat — hodila jim kus chleba, jak tetička poradila, a propustili ji; vrata se chtěly zavřít — nalila jim pod čípky máslíčka a propustily ji; břízka jí chtěla oči vyšlehat — obvázala břízku šátečkem a i ta ji propustila. A kocour sedl za stav a tkal: nenatkal tolik jako zamotal. Baba-Jaga přišla k oknu a ptala se: „Tkáš-li, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ odpověděl kocour hrubým hlasem. Baba-Jaga do chaloupky nakoukla a tu vidí, že holčička utekla; i začala kocoura bít a jemu nadávat, že té holce nevyškrábal oči. — „Já ti už tak dlouho sloužím,“ řekl kocour, „a nedalas mi ani kůstky a ona mi dala slaniny.“ Baba-Jaga obořila se na psy, na vrata, na břízku i na služku, a všichni podobně odpověděli, že jí tak dlouho slouží a nic jim nedala, a ta že jim každému dala po daru. Baba-Jaga, noha hnát, rychle sedla na stoupu, paličkou poháněla, stopu za sebou zametala pometlem, i pustila se honem za holčičkou. Holčička přiklonila ucho k zemi a slyší, že ji Baba-Jaga honí a že už je blízko; i hodila za sebe ručník a udělala se široká řeka. Baba-Jaga přišla k řece a zlostí zuby zaskřípála; pak se vrátila domů a přihnala k řece své voly, a ti vypili celou řeku do sucha. Potom se opět pustila za holčičkou. Když už byla blízko, hodila holčička za sebe hřebínek a udělal se hustý les. Baba-Jaga začala ho sekat, trhat, ale jakkoliv se namáhala, však nemohla se přes něj dostat. Vrátila se se zlostí domů. — Když holčička přiběhla domů, ptal se otec: „Kdes byla?“ — „Ach tatínku!“ řekla, „tak a tak — matička mě poslala k tetce pro jehlu a pro nit, že mi ušije košilku, a tetka, Baba Jaga, chtěla mě sníst.“ — I rozzlobil se otec na svou ženu a vyhnal ji z domu.