Rubriky
Pohádky na dobrou noc

Vousy na loket a člověk na píď

Jeden mladý velmi silný člověk šel do světa hledat sebe silnějšího nebo sobě rovného. Potkal jednoho, jenž kamení na moučku drtil; popadli se a junák toho druhého porazil.

Potom se pobratřili a šli dál. Potkali zas jednoho, jenž v lese stromy rovné křivil a křivé narovnával. Opět se popadli a junák přemohl i toho třetího, třetí pak porazil druhého; i pobratřili se zas. Potom přišli ti tři pobratřenci do velikého lesa, našli chatrč a v ní veliký hrnec a kus slaniny. Domluvili se, že tu budou živi pohromadě, dva že budou chodit do lesa na lov a třetí že bude doma vařiti oběd. První den šli ti dva silnější do lesa, a ten, co kamení drtil, zůstal doma kaši vařit. Když uvařil, přišel pidimužík, vousy až na loket, a toho silného přemohl, kaši snědl a odešel. Ten pak rychle postavil jinou k ohni, ale prvé než se uvařila, přišli ti dva z lovu, jestli oběd hotov? I vymluvil se, že dříví bylo syrové, že nemohl uvařit.

Druhý den zůstal doma vařit ten, jenž rovné stromy křivil a křivé narovnával. I vedlo se mu tak jako onomu: pidimužík ho přemohl a kaši snědl, a on též se vymluvil, že bylo dříví syrové.

Třetí den zůstal doma ten junák. Když kaši měl uvařenou, přišel opět pidimužík a chtěl oběd. A když onen mu ho nechtěl dáti, popadli se a junák zvítězil, pidimužíka odvlekl za vousy k jednomu stromu a vousy mu do kmenu zaklínoval i nechal ho tam. Když pak ti druzí dva se vrátili, měl kaši hotovou. Po obědě řekl, aby se šli podívat na toho, jenž jim kaši bral. Ale když tam přišli, nenašli ani pidimužíka, ani toho stromu. I stopovali ho až k jedné veliké a hluboké jámě, upletli dlouhý provaz a ten junák dal se po něm dolů spustit za pidimužíkem, nařídil, až zatřese provazem, aby ho vytáhli.

Tou jamou přišel dolů na druhý svět a stopoval pidimužíka až k jedné chaloupce, před kterou krásná panna seděla. Otázal se jí, šel-li tudy nějaký stařec, maje vousy do kmenu zadělané? Odpověděla, že šel tam do světnice, že to její otec; avšak aby za ním nechodil, že velmi je rozhněván. Ale on přímo za ním a našel starce na posteli, vousy ve kmeně a kmen vedle něho. Jak ho stařec spatřil, skočil s postele pod stůl a děrou do země dále do druhé světnice. Ten za ním dolů a tu spatřil ještě krásnější pannu; ale stařec jemu opět ušel děrou pod stolem dolů do třetí světnice. Junák opět za ním, a tu přijde do třetího dvora, viděl seděti před chalupou pannu z nich nejkrásnější. Na otázku, viděla-li jakého starce? ukázala mu opět do světnice a varovala, aby za ním nechodil. On však přece za ním a starce tím kmenem, v němž mu vousy vězely, umačkal. Potom odvedl s sebou všecky tři panny pod jámu, kudy přišel, a provazem zatřásl. Tehdy ti nahoře vytáhli napřed tu první pannu, potom druhou a naposledy třetí nejkrásnější a o každou se spolu poprali.

Zatím dole junák opět zatřásl provazem a ti ho vytáhli až do polovice jámy a pak spustili, chtěli aby se zabil; a však nestalo se mu nic. Nemohl nahoru, chodil po tamtom světě a našel na dubě veliké hnízdo s mladými ptáky. V tom přiletěla orlice, aby ty mladé sežrala. On orlici zabil, a mladí schovali ho z vděčnosti pod křídla svá, aby ho jich otec v prvním okamžení nepohltil. Když starý pták přiletěl, povolil mu, aby si na něm něco vyžádal. Junák ho prosil, aby ho odonesl zase na druhý svět; musil však s sebou vzíti na cestu devět bochníků chleba a devět jehňat, a kdykoli pták, letě s ním nahoru, zasyčel, musil mu něco toho do hrdla vhoditi. Potom pták zas vrátil a junák šel zpět domů a tu nejkrásnější dívku si za ženu vzal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.