Rubriky
Pohádky na dobrou noc

Podivný vlas

Byl jeden člověk velmi chudý a měl mnoho dětí, tak že jich ani uživit je nemohl. Jednou v noci zdálo se mu, že nějaké dítě k němu přišlo a řeklo: „Člověče! vidím, že máš bídu; ale zítra ráno najdeš pod svou poduškou zrcadlo, červené korále a vyšívaný šátek.

Ty tři věci tajně vezmi a neukazuj nikomu, a pak jdi tam a tam do lesa, i najdeš v něm řeku a podlé té řeky jdi pořád nahoru, až přijdeš k jejímu pramenu, a tam nalezneš dívku jasnou jako slunce, vlasy jí splývají po ramenou; ale měj se na pozoru, aby se o tebe zlý had neovinul; ani slova k ní nemluv, neb jakmile promluvíš, očaruje tě a změní tě v rybu a nebo v jiného něco a pak tě sní.

Když ti řekne, abys ji na hlavě povískal, učiň tak a přebíraje vlasy její, hleď, abys našel vlas jeden červený jako krev, ten vytrhni a utíkej zpátky; a když to panna zpozoruje a začne za tebou běžet, hoď jí nejprve vyšívaný šátek, potom korále a naposledy zrcadlo; tím ona se zdrží. A ten vlas potom prodej některému bohatému člověku, ale hleď, aby tebe neošidil, neboť ten vlas má cenu nesmírnou; a tou měrou zbohatneš a děti své uživíš.“

Když se ten chudý člověk probudil, našel to všecko pod poduškou, tak jak mu dítě ve snu řeklo; i šel tehdy do toho lesa a našed řeku, kráčel podle ní pořád, až přišel k pramenu.

Ohlédl se po té dívce, spatřil ji nad jezerem, jak do jehly navlíká slunečné paprsky a vyšívá na plátně. Jakmile ji spatřil, poklonil se jí, a ona vstala i zeptala se ho: „Odkud jsi, neznámý junáku?“ Ale on nepromluvil. I otázala se ho opět: „Kdo jsi? a co chceš?“ a mnoho jiného, ale on mlčel jako kámen a jen rukama ukazoval, jakoby byl němý a hledal pomoci. I řekla mu, aby se jí posadil na kraj šatu, a sotva že si sedl, položila mu hlavu na klín, aby jí povískal.

I začal jí vlasy po hlavě přebírati, jako by vískal, a sotva že našel ten červený vlas, tehdy jej od jiných vlasů oddělil a vytrhnul, po té vyskočil s jejího šatu a začal co mohl utíkati nazpět.

Ona to zpozorovala a v patách za ním úprkem. A on se ohlédnul a viděl, že ho dostihne, hodil na cestu vyšívaný šátek a dívka ho zdvihla a začala ho bedlivě prohlížet a on zatím hodný kus cesty uběhl. Potom panna vstrčila šátek za halenku a opět za ním. On viděl, že ho brzy dohoní, hodil na cestu červené korále, a tím ona se opět zdržela jak si je prohlížela. Mezitím ten ubohý člověk opět hodný kus cesty uběhl; tu se panna rozhněvala a šátek i korále zahodila, a za ním. Když pak viděl, že ho zase dohoní, hodil zrcadlo na cestu. A panna když přišla na zrcadlo, kterého ještě nikdy neviděla, zdvihla je a sebe samu v něm vidouc, nevěděla, že ona to, nýbrž myslila, že to nějaká jiná; i zahleděla se na ni do zrcadla, a ten člověk zatím uběhl daleko, tak že ho potom už dohonit nemohla. A když viděla, že ho už dostihnout nemůže, vrátila se, a ten člověk se dostal domů zdráv a vesel.

Doma pak ukázal ženě ten vlas i pověděl jí všecko, co mu se přihodilo, a žena se začala smát; ale on nedbaje na ni, nesl ten vlas do jednoho města na prodej. Tu se okolo něho shrnulo mnoho lidí všelikých i kupců: jeden podával dukát, jiný dva, a tak pořád víc a víc, až přišlo na sto dukátů. V tom se o tom vlasu dověděl také král. I povolal toho člověka před sebe a řekl mu, že mu za něj dá tisíc dukátů, a on mu jej prodal. A nač ten vlas? Král ho rozříznul po celé délce a nalezl v něm mnoho důležitých věcí zapsaných. Všechno co se přihodilo za starých časů od počátku světa.

Tak ten člověk zbohatnul a byl se svou ženou a s dětmi potom šťastně živ. A to dítě, co se mu ve snu zjevilo, byl anděl poslaný od pána Boha, jenž tomu chtěl, aby tomu ubohému člověku byla pomoc, i aby přišly najevo tajnosti, o kterých potud nikdo nevěděl. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.