Rubriky
Pohádky na dobrou noc

Otcovská přísaha 

Byl jeden stařec a měl tři syny a dceru. Když přišel čas, že stařec onemocněl, povolal k sobě své tři syny a poprosil je, aby sestru vdali za toho, kdo první přijde a za ni požádá, budiž kdokoli.

Za některý čas po smrti otcově přijel nějaký stařec na voze o dvou kolách a prosil, aby mu sestru dali za ženu. Oba starší bratří nechtěli mu jí hned dát, proto že byl starý a chudý; ale nejmladší naléhal na to, aby mu ji dali, protože pamatoval na přísahu, kterou učinili otci při jeho smrti. A tak ji za toho starce vdali a stařec odvedl si ji s sebou domů.

Po některém čase šel nejstarší bratr sestru navštívit; když tam přišel, nalezl dům veliký, nemohl větší býti. Sestra když uviděla bratra, velmi se z toho radovala, a když se jí bratr otázal, jak se má, odpověděla: „Dobře, lépe bych se mít nemohla.“ Starce nebylo doma, ale přišel za malou chvilku a vida svého švagra, byl velmi rád, i řekl mu: „Vystrojíme si hostinu! Ale předtím sedni na mého koně a jeď mu pro trávu; ale nasekej jí tam, kde kůň zahrabe nohou, a ne, kde se tobě bude líbiti.“

Švagr mu odpověděl :„Dobře, pojedu.“ Potom vsedl na koně a jel. Takto jeda, přijel na stříbrný most; a když jej spatřil, že je celý stříbrný, zlakoměl, i skočil s koně a vylomil jednu stříbrnou desku, říkají si: „Mohu si pomoci.“ Potom nasekal trávy, kde se mu líbilo, nečekaje až kůň zahrabe nohou, a vsedl opět na koně i vrátil se zpátky. Když tam vešel, otázal se ho stařec, ošetřil-li koně a žere-li kůň trávu? a on odpověděl, že ošetřil a že žere.„Dobře,“ řekl stařec, „půjdu se podívat.“

Po té šel do stáje a vidí, že se kůň ani trávy nedotknul. I hned poznal, že tráva není tak nasečena, jak nařídil; a proto hned vyvedl švagra ven, aby šel, odkud přišel. Když tento domů se navrátil, nepověděl svým bratřím, jak se mu u švagra dařilo, nýbrž řekl prostřednímu bratrovi: „Pozdravuje tě švagr a vzkazuje, abys také přišel k němu na hostinu.“

Po některém čase šel prostřední bratr navštívit sestru; ale dařilo se mu právě tak jako tomu prvnímu: švagr poslal ho také nápodobně pro trávu, a on když přijel na stříbrný most, zlakoměl též tak jako onen, i vylomil jednu stříbrnou desku a nenasekal trávy, jak mu švagr řekl, nýbrž jak se jemu samému líbilo.

Když pak se vrátil do švagrova domu, nepřiznal se, a tak ho poslal ho domů, jako toho prvního. A když tento domů přišel, také nikomu nepověděl, jak se mu u švagra dařilo, nýbrž řekl nejmladšímu bratrovi: „Pozdravuje tě švagr, abys přišel k němu na hostinu.“

Po některém čase šel i nejmladší bratr, a sestra když ho spatřila, velmi se zaradovala a pak mu řekla: „Jen, bratře, neudělej tak, jako udělali naši bratři.“ On nevěděl, co udělali, a sestra mu také nic více nechtěla říci.

Když přišel švagr domů, i on se ze švagra svého velmi radoval, a pak mu řekl: „Vystrojíme si hostinu, ale předtím sedni na mého koně a jeď mu pro trávu; ale nasekej jí tam, kde kůň zahrabe nohou, a ne, kde se tobě bude líbit.“

On vsedl na koně a jel pro trávu. Když přijeli na ten most, podivil se jeho kráse, ale velmi toho litoval, že na něm nebylo těch dvou desek. A potom, když přijel do prostředka, podíval se dolů z jedné i s druhé strany a vidí pod mostem u velikém kotli vařící vodu. Když přejel most, přišel do jedné vsi a vidí v ní jen samý zármutek a pláč. I podivil se tomu a otázal se jednoho: „Proč pak, bratře, je u vás každý tak zarmoucen?“ A on mu odpověděl: „Kterak nemá býti zarmoucen, když každého roku nám déšť na poli potluče sadbu a úrodu nám zničí?“

Když z té vsi vyjel, našel na cestě dva vepře, ani se neustále rvou. I začal je od sebe rozháněti, ale zbytečně. Tak je nechal a jel dále. Potom přijel do druhé vsi a jeda tudy, slyšel na všech stranách zpívání a veselí, i řekl jednomu: „Jel jsem jednou vesnicí a viděl jsem samý zármutek, i proč je u vás každý tak veselý?“ Sedlák odpověděl jemu: „Proč by nebyl veselý, když každého roku máme úrodu a všeho máme hojnost?“

Pokračoval díl a až ho kůň donesl na jednu překrásnou louku. Když byli uprostřed louky, zůstal kůň stát a zahrabal nohou, a on skočil z koně a nasekl trávy, a pak se vrátil domů. Když domů přijel, uvedl koně do stáje a dal mu trávy, a kůň hned počal žráti.

Stařec viděl, že švagr mu koně ošetřil, byl tomu velmi rád, a řekl mu: „Tys můj pravý švagr; a nyní budeme jísti a píti a se veseliti.“ Po té sedli za stůl a začali večeřeti.

Při večeři řekl mu stařec: „Nyní mi pověz, cos viděl?“ A on mu odpověděl: „Oj, švagře můj! Co já co jsem všechno viděl. Nejprve jsem viděl stříbrný most, velmi krásný, ale je porouchán, protože v něm scházejí dvě desky. Kdo je vzal, ať ho živý Bůh ubije!“ I řekl mu na to stařec: „Ty ukradli tvoji bratři, a jak učinili, tak se jim také zvedlo. Však pověz mi, cos ještě viděl?“ On odpověděl: „Uprostřed pod mostem viděl jsem veliký kotel s vařící vodou. Na to řekl stařec: „Toto jsou věčné muky na onom světě. Cos ještě viděl?“ A švagr řekl: „Viděl jsem vesnici a v ní samý zármutek.“ Stařec: „Tam není žádné spravedlnosti, ani žádné svornosti, aniž tam Boha znají. A cos ještě viděl?“ Švagr: „Viděl jsem na cestě dva vepře, ani se neustále rvou.“ Stařec: „Toto jsou bratři, kteří nesvorně spolu žijí. Cos ještě viděl?“ Švagr: „Viděl jsem jinou ves a v ní samou veselost.“ Stařec: „Toto jsou lidé Bohu milí; každého příchozího rádi vidí a uhostí, ani chudého neodženou prázdna od svých dveří. Pověz, cos ještě viděl?“ Švagr: „Viděl jsem překrásnou louku. I chtěl bych ti tam tři dni státi, abych se té krásy do syta nahleděl.“ Na to mu řekl stařec: „Takový jest onoho světa ráj; ale těžko přijíti do něho!“ — Potom se ještě dlouho veselili.

Konečně švagr se zdvihl na cestu domů a stařec ho pěkně vypravil od sebe s velikým darem, i řekl mu, že ho hned poznal, že je člověk poctivý, proto že naléhal na to, aby se vyplnila otcova vůle, a že bude šťasten a jeho bratři budou nešťastni. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.