Rubriky
Pohádky na dobrou noc

O třech dracích 

Byl jednou nějaký hrabě. Ten hrabě měl tři dcery a sto prasat. A v tom okolí byl drak, a hrabě musel jemu každý den dávat po jednom praseti. I dal ten hrabě rozhlásit, našel-li by se takový člověk, který by ty prasata pásl a který by je všecky domů přihnal, aby ani jedna nechyběla, že by dostal za ženu jeho dceru, kterou by chtěl. 

I našel se takový člověk a řekl: 

„Já budu pást, a všecky je domů přiženu, ale dej mi tři bochníky chleba, tři polůvky kořalky a jednoho sluhu.“ 

A byl to zcela prostý člověk v haleně. 

Tehdy šel a nesl si svou potravu i hnal svině před sebou. 

Když přišli na místo, řekl sluhovi: 

„Dejme tu potravu tam pod ten strom.“ 

I udělali tak, a všechny prase se rozběhly. Tu najednou začal foukat vítr a přišel tříhlavý drak i řekl tomu člověku: 

„Snadno můžeš tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, také tak budu silný.“ 

A skutečně, snědl to i vypil, a opil se. Když se tak potácel, tehdy ten člověk přišel a všecky tři hlavy mu setnul, a potom šel prasata dohromady shánět; i přišel k měděnému zámku, který se pomalu otáčel na stračí nožce. 

On řekl: 

„Stůj, zámku! já jsem toho zámku pán.“ 

A hned zůstal stát. I vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl: 

„Dobrý den, matičko!“ 

A ona mu odpověděla: 

„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! na prášek byla bych tě rozdrtila; ale když jsi mi tak řekl, tehdy pojď sem do světnice. Tam za trámem najdeš měděný proutek a v stáji tři koně. Když budeš chtít na těch koních jet, vezmi jen ten proutek a koně uhoď, a poletí povětřím.“ 

Dobře. I vzal ten proutek a hnal svině domů. 

A hrabě už vyhlížel oknem, měl starost, žene-li všecky svině, čili nežene, a jeho tři dcery také vyhlížely. I počítal svině, a vskutku, byly všecky. Tu si myslil, kterak to může být? 

I prosily ho ty dcery, aby jim ten proutek dal, ale on to zřídil tak, že jej dostala nejmladší. 

Přišel druhý den a hrabě se ho tázal: 

„Co chceš, abych ti dal s sebou?“ 

On odpověděl: 

„Jiného nic, nežli šest bochníků chleba, šest polůvek vína a šest polůvek kořalky.“ 

I dal mu to. Tehdy on šel se sviněmi, ale už jich před sebou nehnal, nébrž jen pískal a všecky svině šly za ním. 

Když tam přišel, dal tu potravu pod jeden strom a řekl svému sluhovi: 

„Pojď, poodejdeme tamhle dále, lehneme si a budeme hezky zticha, drak přijde též.“ 

A vskutku, za malou chvilku začal vítr foukat a přišel drak, a měl šest hlav. 

I řekl tomu pastýři: 

„Což si myslíš, usmrkánku, že mě taky zabiješ jako mého bratra? Ale ty můžeš snadno tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, také tak budu silný jako ty.“ 

A vskutku, snědl to a vypil, ale také se opil. Tu skočil pastýř a usekl jemu všech šest hlav. 

Potom šel dále lesem a přišel ke stříbrnému zámku. Ten také se otáčel na stračí nožce. Aby do něho mohl, řekl mu: 

„Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“ 

A hned zůstal stát. Tu vyšlaz něho nějaká baba, a on jí řekl: 

„Dobrý den, matičko!“ 

Ona mu odpověděla: 

„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek rozdrtila; za to však máš tam ve stáji šest koní a šest stříbrných sedel a šest stříbrných uzd, a ve světnici za trámem najdeš stříbrný prut. Až budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně uhoď, a poletíš ještě rychleji povětřím, nežli na prvním koni z měděného zámku.“ 

I vzal si ten prut a šel pro svá prasata. Když je našel, jen zahvízdnul a všecky svině šly za ním samy domů. 

Hrabě už zase vyhlížel oknem a dcery jeho též. I počal prasata svá počítat, a vskutku byly všecky. Tu si myslil hrabě, kterak to, že může vždycky všechny domů přihánět? 

A všecky tři dcery prosily ho, aby jim ten stříbrný proutek dal; ale on to zřídil tak, že jej zase dostala nejmladší. 

„Počkej,“ pomyslil si hrabě, „pošlu s tebou svého sluhu, aby mi všecko pověděl, kterak to.“ 

A tak se také stalo. 

Hrabě ptal se ho pak také třetí den, co chce, aby mu dal s sebou na pastvu. 

A on odpověděl, že jiného nic, než toliko dvanáct bochníků chleba, dvanáct polůvek vína a dvanáct polůvek kořalky. I nemohli toho ani sobě nést, ale vezli si to, on a jeho sluha, na vozíku. 

Tu šel také za nimi hraběcí sluha; ale když tam přišli, tehdy on hned řekl svému sluhovi: 

„Nechme toho všeho, co máme, tuhle pod stromem a pojďme tamhle dál, a musíme být velmi zticha, protože drak také přijde.“ 

A svině všecky se rozešly. 

Za malou chvilku počal vítr foukat a začalo pršet, a tu přišel drak, měl dvanáct hlav, a uhodil svým ocasem tak po tom sluhovi, že skorém upadl, i řekl: 

„Jsi tu, usmrkánku, který jsi mé dva bratry zabil? a myslíš, že mě taky zabiješ? toho nebude!“ A potom řekl: „Věřím, že můžeš tak silný být, když tolik toho sníš a vypiješ: ale povídám ti, že teď já to všecko sním a vypiju, a pak běda tobě!“ 

A vskutku, drak začal jíst a pít, ale začal také být opilý a se potácet. 

Tu ti dva vyskočili a začali drakovi hlavy utínat. Ale skorem by jim byl drak odolal, a s velikou těžkostí usekli jemu dvanáctou hlavu. 

Tu šel ten sluha domů a pověděl hraběti, jak se přihodilo. A ten pastýř šel potom dále lesem a přišel ke zlatému zámku, který se též otáčel na stračí nožce. 

„Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“ 

A zámek hned zůstal stát, a vyšla z něho nějaká baba. 

„Dobrý den, matičko!“ 

A ona mu odpověděla: 

„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek roztrhala; ale za to, že jsi mi tak řekl, jdi do jedné světnice, a najdeš tam zlatý prut, a ve stáji najdeš dvanáct koní a dvanáct zlatých sedel a dvanáct zlatých uzd, a když budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně švihneš, a ještě rychleji poletíš povětřím, nežli na koni ze stříbrného hradu.“ 

Potom šel, zahvízdnul sviním, a svině šly pěkně v pořádku všecky domů za ním. 

Když přišel domů, tehdy hrabě a jeho dcery začaly ta prasata zas počítat, a věru, všecky byly. A ty tři dcery prosily ho neustále, aby jim ten proutek dal; ale on to zřídil zase tak, že jej dostala nejmladší. 

A tak nyní měla všecky tři pruty. 

Ale hrabě začal nyní litovat, že má dceru svou dát takovému sprostému pastýři za ženu; protože nevěděl, že má ten pastýř takové tři zámky. I poručil, aby ještě tři zlatá jablka dali na věž, a řekl, kdo by ta jablka sundal, tak že by kůň jeho tak vysoko vyskočil, tomu že by svou dceru dal. 

Tehdy začali všickni páni krmit koně své pšenicí a kukuřicí. Když pak ten den přišel, vypravilo se tam mnoho pánů na svých koních; a věru, někteří z nich i na dva sáhy vysoko vyskočili; ale co jsou dva sáhy na celou věž! 

I stál tam ten pastýř v koutě a řekl: 

„Prosím, moje panstvo! mohu-li pak já také jít se svým koněm? můj kůň se tamhle pase na obilí.“ 

A oni si myslili: 

„Kterak by tvůj kůň tam doskočil? naše koně lepší obrok žerou a nemohou tam vyskočit!“ 

I dovolili mu. Tehdy on si šel pro svého koně, oblekl na sebe měděný oděv a šel. 

Ale na mou věru, nejel po zemi, než povětřím! A když tam přijel, tu se svým koněm ihned věž přeletěl, jedno jablko vzal a hned zas ujel, měděný oděv se sebe svlékl a oblékl si svou halenu, a to jablko schoval si do rukávu a šel domů. A nikdo nevěděl o tom, že on byl to jablko sundal. Tu dal hrabě podruhé rozhlásit, kdo to jablko s věže sundá, že dostane jeho dceru. 

I sešlo se zase mnoho pánů, ale ani jeden ho nemohl sundat. Tehdy on opět přišel a řekl, aby mu dovolil je sundat. A on mu odpověděl, že může. 

Tu potom šel a oblékl na sebe stříbrný oděv a to druhé jablko také sundal a hned zas ujel, stříbrný oděv se sebe svlekl, oblékl si svou halenu a šel domů. 

A po třetí to také tak udělal: oblekl na sebe zlatý oděv a sundal třetí jablko. 

A tak mu hrabě nyní musil dceru dát. Tehdy se oženil a měl tři zámky a byl nyní velikým pánem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.