Rubriky
Pohádky na dobrou noc

O třech bratrech, dvou moudrých a jednom hloupém

Byl jednou král a měl jedinou dcerušku. I dal vyhlásit, kdo by udělal takovou loď, která by chodila po zemi i po vodě, tomu že by svou dcerušku dal. Tak byl taky sedlák a měl tři syny, dva starší, kteří se za moudré vydávali a třetího nejmladšího, kterého za hloupého měli. 

Ti dva pořád se tomu mladšímu vysmívali a nikam ho s sebou nechtěli vzít. 

Tak jednou taky tomu mladšímu nic neřekli a dali se do stavby lodě. 

Když tak byli v té práci, šel tudy cestou stařeček a řekl: „Pomáhej pán Bůh, synkové!“ 

A oni odpověděli: „Dejž to pán Bůh!“ 

Ten dědeček chtěl ještě dále mluvit a řekl: „Dejte mi zapálit tabáku.“ 

Ale oni, ani se neohlednouce, odbyli ho zkrátka: „Nemáme kdy.“ 

Tak on odcházeje, jim řekl: „To bude, co děláte, pěkný svinský žlábek, a královské dcerušky nedostanete.“ 

A tak taky bylo. 

Zatím se ten mladší nějak dozvěděl o jejich práci a chtěl taky štěstí zkusit. 

Tak on šel a začal dělat loď, a přišel k němu taky ten stařeček a řekl: „Dej pán Bůh štěstí!“ 

A mladší odpověděl: „Dejžto pán Bůh, tatíčku!“ A potom začal sám rozprávět: „Rád bych se s tebou, tatíčku, poradil, jak udělat takovou loď, aby chodila po moři i po zemi.“ 

A stařeček mu odpověděl: „Jen dělej, synku můj! snad ti pán Bůh pomůže!“ 

A tak taky bylo: nejmladší bratr udělal loď, která chodila po zemi i po moři. Jak byl s tou prací hotový, přišel k němu zase ten stařeček a řekl mu: „Až půjdeš ke králi, tehdy vezmi s sebou každého, koho na cestě potkáš.“ 

I potkal nejprve u strouhy žebráka, kterému celá strouha nemohla dost vody pití opatřit, i vzal ho s sebou. Potom, jak se dostal na horu, potkal starocha žebráka v teplém kožichu, který, ač slunéčko pálilo, volal: „Zima mi je, zima!“ 

I vzal ho taky s sebou. 

Potom jel dál svou lodí a potkal opět starého muže, který ohryzoval kost, a křičel: „Chce se mi jíst! chce se mi jíst!“ 

Až měl ty tři staré muže v lodi, stanul náš poutník před králem, a král viděl, že ta věc byla skutečně tak udělána, že mohla chodit po moři i po zemi. 

Byla to loď obyčejná, měla však pod sebou osu a kola. 

Ale král vidělo, že ten člověk je příliš chudý, a proto by mu byl nerad svou dcerku dal za ženu, a tak mu uložil ještě jiné práce. Měl postavit králi takového člověka, který by dvanáct bochníků chleba snědl za jednu noc; a potom takového, který by za jednu noc dvanáct volů snědl a dvanáct sudů piva vypil; a potom ještě takového, který by v železné, rozpálené peci vyseděl celou noc. 

Tu měl ten ženich velikou starost a šel se poradit s těmi starými, které měl v lodi za sebou. 

Tu však mu ten jeden povídá, že by se tím ani dost nenajedl, a druhý, že by se tím ani nenajedl ani nenapil, a ten třetí, že by se ani dost neohřál. Z rána se k nim přišel král podívat, co všecko vykonali a co ještě chtějí; a oni ještě volali: „Jíst! pít! zima!“ 

Ale král byl velmi svéhlavý a vždy přece jemu dcerky své nechtěl dát. 

I vyhlásil jednomu sousednímu králi vojnu a ohlásil, kdo se prokáže v jeho zemi nejlepším vojákem, ten že má jeho dcerku mít. 

Tak ti dva moudří taky jeli na vojnu na dobrých koních, a jejich hloupý bratr jel na hubené mrše. Když se tak cestou vlekl, potkal stařečka a pozdravil ho.

Stařeček mile překvapen, odpověděl: „Tobě také, chlapče.“ 

Potom začali spolu dále rozprávět, a jak to bývá, starší mladšímu dával dobré rady, a mezi jinými tuto: 

„Až přijedeš do toho velikého lesa a staneš na křížové cestě, uvidíš po pravé ruce prastarou lípu; té lípě řekneš: „Lipko, lipko, otevři se!“ a tu vyjde z ní osedlaný kůň, na kterém budou ležet nové šaty, a na hřívě bude viset kožená taška. Do těch šatů se oblečeš a vsedneš na koně, a jak se potkáš s nepřátelskými vojáky, tehdy jen řekneš: „Všecko vojsko z tašky ven!“ Tak budeš mít mnoho tisíc mužů na pomoc. A nyní jeď!“ 

Nejmladší bratr udělal všecko tak, jak mu ten poctivý stařeček poradil. 

Tím způsobem sám vyhrál skoro celou bitvu, ale jeden voják sekl ho do nohy. Král to viděl, vzal polovinu svého šátku a nohu jemu zavinul, a druhou polovici sobě podržel. 

Když se vojna skončila, jel náš rytíř zase k lípě a tam všecko vrátil. Král se nemohl dozvědět, kdo ten hrdina byl, i vyslal své sloužící, aby hledali takového, který by měl zraněnou nohu a zavázanou polovinou jeho vlastního šátku. 

Dlouho, dlouho nemohli sloužící takového člověka najít, neb chodili jen k bohatým pánům. 

Král jim tedy vzkázal, aby každému člověku v celém království nohy prohlíželi. Tím způsobem přišli taky do chalupy, kde ti dva moudří synkové seděli při obědě, a jejich hloupý bratr pekl koblížky. 

I kterak se podivili, když u nejmladšího spatřili zraněnou nohu, zavázanou polovinou královského šátku! Ale ten nechtěl jít od svých kobližků, dřív než budou hotové. 

Královskému služebníkovi bylo toho líto, aby dcerka jeho krále, taková hezká královnička, takového prostého chlapa měla dostat, i byl by ji sám za ženu rád dostal. Nejmladšímu bratrovi ukradl polovinu šátku a v lese sám sobě nohu rozsekl a zavázal tou polovinou šátku, a tak přišel ku králi. 

Staříček mezitím vše pověděl nejmladšímu bratrovi a rychle ho poslal běžet do zámku vše povědět králi.

Král služebníka ze zámku vyhnal a svatbě třetího bratra se svoji dcerou požehnal. A tak vše šťastně skončilo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.