I stala se taková nemilá věc. V jedné rybářské vesnici byl velmi špatný rok. Úlovků bylo málo a osada k jaru už toho moc ve spížích neměla. Když nejsou ryby, hladoví tím všichni lidé ve vesnici. I radili se všichni rybáři, co budou dělat. Vyjet na moře ještě nemohli, protože nenastal ještě ten správný čas. Ale když nic nevymyslí, nastane hladomor.
Žil byl jeden sedlák, měl už jen dcerušku, a pak se zase oženil. Macecha dcerušku nenáviděla a přemýšlela, jak by ji mohla vyhnat.
Žil byl jeden voják. A když dokončil svou službu, vydal se do širého světa. Šel tam, kam ho nohy táhly. Brzy ho však přepadl hlad, ale žádné vesnice ani město v blízkosti nebylo. I pomyslel si voják: „Kdybych alespoň někoho potkal! Možná, že by se o kousek soustíčka podělil!“
Žil jednou jeden čeledín, který se vydal do světa hledat službu. Byl to chlapec velmi pracovitý, ale službu si našel u zlé hospodyně. Nic jí nebylo po chuti, nic se jí nelíbilo. Čeledín mohl pracovat od rána do večera, ruce mít samý mozol, třeba až do krve rozedrané, ale selka si vedla pořád svou a pořád po čeledínovi pokřikovala: „Ty hastroši chlupatý! Šeredo nemytá! Kůže líná!“ A tak to bylo pořád dokola.
Kdysi dávno žil jeden sedlák spolu se svou ženou a třemi syny na okraji lesa v malé chaloupce. Dva nejstarší byli velmi chytří, ale ten nejmladší byl hloupý prosťáček. Na co sáhl, to prý pokazil a cokoliv řekl, byla pro všechny hloupost. Byl lidem jenom pro smích a ti jej za hlupáka měli. A kdo by hlupáka bral vážně a s úctou?
Kdysi dávno žil starý muž a měl tři syny. Věděl, že už mu na světě moc času nezbývá a tak rozdělil všechno co měl na tři stejné díly a zavolal si své syny k sobě a pravil jim: „Až na tomto světě nebudu, starejte se jeden o druhého. Každý si vemte svůj díl a užijte jej v dobré vůli.“
Kdysi dávno žil byl jeden chudý chalupník a ten měl tři syny. Nejstarší dva byli pilní pracanti a otci pomáhali. Ale nejmladšího matka stále ochraňovala a otci zakazovala brát ho k práci. A jak už to tak bývá, vyrostl z něj ničema a lenoch, který by celý svůj život jen prolenošil.
Žili byli staříček se stařenkou a ti měli jediného syna. Samé potěšení jim dělal, protože to byl chlapec velice hodný a pracovitý. Ale i tak velkou radost ze života neměli, protože je trápila chudoba, ani svého synka neměli čím krmit.
Jednou večer se šly tři sestry koupat k jezeru. Když si dosyta zaplavaly a vody si užily, vylezly na břeh. Dvě starší se začaly oblékat, ale nejmladší sestra Lenka jen natáhla ruku ke své košilce, něco na ni zle zasyčelo. Podívala se lépe na svou košilku a to užovka jí vlezla do rukávu.
Bylo jednou jedno děvčátko, které bylo sirotek. A jak už to tak bývá, mají sirotkové špatné žití. Musela sloužit na statku, kde od rána do večera mlela pro selku zrní na ručním mlýnku. Ale děvče neznalo únavy. Chvílemi se zdálo, že už ani ruce nezvedne, jak bylo unavené, ale jen začalo zpívat, práce jí šla hned zase od ruky a po únavě nebylo ani stopy.