Byl jednou nějaký pastýř, který měl syna a byl velmi chudý. Ten se zamiloval do dívky, která byla krásná i pracovitá, ale taky velmi chudá. Proto si ji nemohl vzít, ačkoli ho měla velmi ráda.
Když tak jednou pásl dobytek u nějakého lesíka, přemýšlel, co dělat, aby svou milou si mohl vzít, nenadále slyší cvrlikání mladých ptáčat. I jde do lesa a našel v jednom stromě ve hnízdě mladé: byla to mladá datla. I hned si vzpomněl, že datel prý zná nějakou bylinu, kterou se všecko na světě může otevřít, a že se ta bylina může dostat, když někdo najde jeho mladé v díře stromu, díru zatluče klínem a položí dole ke stromu šátek. I udělal tak. Když pak maminka přišla a viděla, že její mláďata jsou v hnízdě zatlučeny, odletěla a po chvilce se vrátila zas s nějakou bylinou v zobáku, a jak tu bylinu k tomu klínu donesla, klín odskočil a bylina spadla na šátek. Mládenec se zaradoval a běžel pro tu bylinu, a jak ji v ruce držel, spatřil jeskyni a na té jeskyni železná vrata. I hodil tu trávu na vrata a vrata se se strašným praskotem otevřela; a v té jeskyni spatřil nějakého starce, jenž mu řekl: „Tuhle si naber peněz, kolik chceš; ale dej pozor, abys té byliny uvnitř nezapomněl, nebo po druhé nebudeš moci pro peníze přijít.“ Jak mládenec viděl hromadu dukátů a neznal drahého kamení i jiných drahých věcí, které tu byly, skočil radostí a nabral si plnou torbu dukátů, ale bylinu tam radostí zapomněl. A když vyšel ven, chtěl tam zas ještě pro peníze, ale jak se ohlédl, nebylo už po jeskyni ani památky.
Ale měl i bez toho peněz dost, a když přišel domů, vypravoval otci, co se mu přihodilo, a otec řekl: „Nyní, synu můj, si můžeš tu dívku vzít.“