Rubriky
Pohádky na dobrou noc

O dvanácti měsíčkách

Byla jedna zlá žena, která svou vlastní dceru milovala více než oko své; ale svou nevlastní dceru, dobré a krásné děvče, jménem Marika, z celé duše nenáviděla.

Jednoho dne poslala obě děvčata, aby praly vlnu; své dceři dala vlnu bílou a Marika černou, i přikázala jí:

„Jestliže mi té černé vlny do běla nevypereš, nechoď mi domů, sice tě ze stavení vyženu!“

Ubohá Marika vidí, že není možná tak uči-niti, vzala vlnu a šla plačíc za svou polosestrou.

Když přišly na vodu, začaly prát. Tu přidružila se k nim nějaká krásná panna, bíle oblečená, i pozdravila je:

„Dobrý den, děvčata! potřebujete pomoci?“

Dcera macešina řekla posměšně:

„Mně není pomoci třeba, moje vlna je bílá; ale tuhle naše Marika nedopere se své vlny.“

Na to panna přistoupila k Marice a řekla:

„Dej sem! uhlídáme, nedá-li se ta vlna do běla vyprati.“

I počaly obě práti, a vlna zbělela jako sníh; když bylo vypráno,ta bílá pradlena zmizela. Macecha vidouc tu bílou vlnu, divila se i zlobila, že neměla proč Mariku vyhnati.

Po některém čase přišla tuhá zima se sněhem. Tu poručila macecha Marice:

„Vezmi košík a jdi do lesa i natrhej mi tam zralých jahod k novému roku; jestli mi je nepřineseš, bude ti lépe, abys zůstala v lese!“

Ubohá Marika prosila s pláčem:

„Kde bych v tuhé zimě našla zralé jahody?“

Ale nedalo se nic dělat, musela jít. Když přišla do lesa, potkala dvanáct mládenců, a pěkně jich pozdravila. Oni pěkně poděkovali i tázali se, kam jde tím sněhem tak uplakaná? A ona jim pěkně všecko pověděla.

„My ti pomůžeme,“ řekli mládenci, „ale řekni nám, který měsíc celého roku je nejlepší?“

Marika řekla:

„Všechny jsou dobré, ale měsíc březen je nejlepší, protože nám přináší nejvíc naděje.“

Mládenci byli tou odpovědí spokojeni a řekli:

„Jdi tam na louku na sluníčko, tam najdeš jahody, co chceš.“

A tak Marika nasbírala plný košík jahod, přinesla je maceše a pověděla, kdo jí je ukázal.

Za několik dní potom, když byla obleva, poslala macecha také svou dceru do lesa na jahody, v naději, že také tak šťastná bude jako její sestra.

Dcera se pěkně oblékla, vzala košík a šla vesele do lesa. Tu potkala také těch dvanácte mládencův i řekla jim vzpurně:

„Ukažte mi také, kde rostou jahody, jako jste ukázali naší pastorce.“

Mládenci odpověděli:

„Ukážeme, jestliže uhodneš, který měsíc celého roku je nejlepší?“

A ona hned odpověděla :

„Všechny jsou špatné, a měsíc březen je nejhorší.“

Na to se celý les zamračil, a poslal na ni bouři. Domů se vrátila celá promáčená.

Ti mládenci byli dvanáct měsíců.

Mezi tím se dobrota i krása Mariky rozhlásila široko daleko, a jeden bohatý mladý pán oznámil maceše, že ten a ten den přijde a Mariku si vezme za ženu.

Když ten večer přišel, vyhnala macecha Mariku, aby šla spát do koryta vedle stavení; připravila večeři a dceru svou vystrojila, jak nejvíce mohla. Snoubenec přišel, macecha je pěkně přivítala, dovedla po stavení a řekla: „Tuhle je moje milá dcera Marika!“

Ale měli tam kohouta, a ten bez přestání z celého hrdla kokrhal: „Kukuryku — hezká Marika venku v korytu!“

Snubenec porozuměl kohoutovu kokrhání, poručil, aby pravá dcera byla přivedena; když ji uviděl, nemohl se dost nadivit její kráse a líbeznosti. Ještě ten večer ji vzal s sebou, zlá macecha a její dcera zůstaly zahanbené přede všemi lidmi.

A tak byla Marika šťastná celý život se svým mužem, Vílou i dvanácti měsíci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.