Daleko za sedmi horami a sedmi řekami ležel starobylý hrad, vypínající se na vrcholu temného kopce jako starý strážce zapomenutých časů. Hrad byl domovem mnoha tajemství, ale nejzvláštnější ze všech bylo strašidlo jménem Gustav. Na rozdíl od ostatních strašidel, která brouzdala po hradě v noci, hledající koho vystrašit, Gustav miloval klid. Jeho dny byly plné četby knih o dávných civilizacích a poslechu klidných melodií na starém gramofonu.
I stala se jednou taková nemilá věc. Ublížili psi nebohému, malému zajíčkovi. Když to zajíc se zaječicí zjistili, velmi se na psy rozhněvali a hned běželi k medvědovi, který byl lesním starostou, aby to všechno na psy požalovali.
Žil byl jednou velmi zámožný sedlák, ale byl lakomý až běda. Prý by z lidí i kůži sedřel, a proto u něj žádný čeledín dlouho nevydržel, každý se raději vydal do světa za lepším. I když milý sedlák sliboval hory doly, nikdo mu už nevěřil a do služby k němu nechtěl.
Žil byl jeden vlk a jedna ovce. Jednou se ovečka odtrhla od zbytku stáda a zabloudila v lese. A vlk ten je tam jako doma, a tak se náhodou oba potkali v lese, slovo dalo slovo a stali se z nich přátelé.
Jednoho večera zaklepal na vrata bohatého statku chudý pocestný, zda by zde nemohl přes noc hlavu složit. Bohatá selka ho dovnitř nepustila. „Kdybych každého měla hostit, nic by mi nezbylo! Jdi si svou cestou!“ řekla. Cizinec šel tedy dál.
Jednou se pásl kůň na louce a v povzdálí seděl komár na větvičce keře. Kůň okusoval trávu, až došel ke keři. Jak komár koně spatřil, hned začal svou komáří písničku. Ale kůň se na něj ani nepodíval. „Hej ty, cožpak mě nevidíš?“ ptal se uraženě komár.
Žila, byla jedna stařenka a ta měla kohouta. Ten byl velký rváč a výtržník, že neměl na celém světě sobě rovného. Však i proto měl jen jedno oko a celý byl takový oškubaný. A protože doma na dvoře žil jen on sám, neměl se s kým prát, a proto každý den chodíval na cizí dvorky. Všechny jen napaloval. Tu naháněl kuřátko, tam zase skočil na slepici, až z ní peří lítalo. Dovoloval si i na domácí kohouty. A jakmile se s nějakým potkal hned z toho byl kohoutí boj bez pravidel.
Žili vedle sebe dva sousedé. Jeden měl na rozdávání a druhý byl chudák. Boháč měl ve všem štěstí. Na co sáhl, mnohokrát se mu znásobilo. Když na pole zasil, dvakrát větší úrodu sklidil. Zlaťáčky další zlaťáčky k sobě táhly.
Šel jednou pán na své robotníky dohlédnout, zda svou prací dělají dobře a nijak jí nešidí. Vyšel tedy ze svého statku směrem k polím. Tu se k němu přidal kulhavý čert a vykračoval si to s ním po pěšině mezi poli. Pán se nejprve polekal, ale potom mu řekl: „Víš co, pojď se mnou. Aspoň robotníci uvidí, že sám čert je mým kamarádem a budou se mě bát ještě víc.“
Před dávnými časy žil na velikém statku jeden bohatý pán. Žil si v hojnosti a všeho měl dostatek. V maštali měl krásné a statné koně, ve chlévě stádo kraviček a ve stodole nejlepší zrní z okolí. Ale pořád neměl dost. Lakotný a chamtivý byl velice a všemi mastmi mazaný. Když býval ve městě trh, vstával brzy před rozedněním a vyhlížel sedláky, kteří jeli kolem jeho statku na trh.