Daleko za sedmi horami a sedmi řekami ležel starobylý hrad, vypínající se na vrcholu temného kopce jako starý strážce zapomenutých časů. Hrad byl domovem mnoha tajemství, ale nejzvláštnější ze všech bylo strašidlo jménem Gustav. Na rozdíl od ostatních strašidel, která brouzdala po hradě v noci, hledající koho vystrašit, Gustav miloval klid. Jeho dny byly plné četby knih o dávných civilizacích a poslechu klidných melodií na starém gramofonu.
Jednoho dne se v hradě roznesla zpráva, která Gustava velmi znepokojila. Hrad měl nového majitele, bohatého podnikatele, který se rozhodl proměnit starobylé sídlo v luxusní hotel. “Strašidelný hotel,” řekl s nadšením, “přitáhne turisty z celého světa!” Gustav věděl, co to znamená. Musel by se rozloučit se svými klidnými dny a strašit návštěvníky hradu od rána do večera.
Ale Gustav nebyl jen obyčejné strašidlo; byl i strašidlo velmi vynalézavé. “Musím najít způsob, jak hrad udržet strašidelný, aniž bych se musel příliš namáhat,” řekl si. Napadl ho plán. Rozhodl se použít své magické schopnosti k vytvoření iluzí a mechanických pastí, které by hradu dodaly strašidelnou atmosféru bez potřeby jeho stálé přítomnosti.
Gustav začal pracovat. S pomocí lesních zvířat a několika dobrých strašidelných přátel z okolí se mu podařilo vytvořit síť iluzí. Staré brnění ve velké hale bylo nyní oživeno magií, chodby hradu zdobily tajemné stíny a zdi občas vydávaly tajemné zvuky, jako by skrývaly ducha. Gustav sledoval své dílo s uspokojením. Jeho plán byl geniální – hrad byl strašidelnější než kdy předtím, a on mohl pokračovat ve svém klidném životě.
Když hotel otevřel své dveře, návštěvníci byli nadšeni. Zprávy o strašidelných zážitcích se rychle šířily, a hotel se stal populárním cílem pro milovníky dobrodružství. Majitel hotelu byl ohromen úspěchem a chtěl poděkovat Gustavovi za jeho “tvrdou práci”. Gustav s úsměvem přijal poděkování, věda, že jeho tajemství zůstane zachováno.
A tak Gustav a jeho přátelé žili dál v klidu a míru, občas sledující návštěvníky, jak se třesou strachy, zatímco oni sami si užívali poklidných večerů plných hudby a příběhů. A majitel hotelu? Ten byl jen rád, že jeho strašidelný hotel prosperoval, aniž by tušil, že nejstrašidelnější bytost v něm bylo líné strašidlo, které chtělo jen trochu klidu.
Někdy je třeba být chytrý a vynalézavý, abychom dosáhli svých cílů s minimální námahou. A také, že klid a mír jsou někdy víc než zlato.