Byl jeden král a měl tři dcery a jednoho syna. Jednou když starého krále doma nebylo, zatlouklo v noci něco na okno.
„Kdo to?“ tázal se princ. — „Jsem král Vítr, dej mi svou nejmladší sestru.“ — „Vezmi si ji,“ řekl kprinc. — Druhou noc zase někdo klepal na okno. „Kdo jsi?“ — „Jsem král Slunce, dej mi svou prostřední sestru.“ — „Vezmi si ji.“ — Třetí noc opět někdo klepal. „Kdo to?“ — „Jsem král Měsíc, dej mi nejstarší svou sestru.“ — „Vezmi si ji.“ — Ten si ji hned vzal a odešel.
Když pak starý král domů se vrátil, řekl jemu princ, že by se rád oženil. „Jdi, synu můj,“ řekl otec, „a vyhledej si ženu, která se ti líbí.“ A tak šel, ale nikde nemohl takové ženy najít. „Vím, co udělám,“ pomyslil si, „půjdu ke svým švagrům, ti mi povědí.“ Švagrové byli pohromadě a dali mu dvě lahvice vody: z jedné když někoho pokropí, ten zemře; a z druhé když někoho pokropí, kterýž je mrtev, zas oživne.
Královic šel a přišel k domu, ve kterém přebývaly víly. Jednu z nich si zamiloval, byla to jejich královna a oženil se s ní. Ta Víla mu dala klíče od celého stavení, ale řekla, aby do posledního pokoje nechodil. Když někam odešla, šel přece do toho pokoje, a vidí tu starého člověka, jemuž z úst šel oheň, a jmenoval se král Oheň.
Ten mu řekl: „Ach duše křesťanská! dej mi číši vody.“ Princ mu ji dal, a jak ten člověk se napil, pukla na něm obruč. Potom řekl král Oheň: „Dej mi ještě dvě, však víš, že je způsob, aby každý pil do třetice.“ Ten mu je dal, a hned na králi všecky obruče pukly a byl vysvobozen. Když Víla přišla domů, uchopil ji a s sebou odnesl. Princ, který se nemohl se ženy své dočkat, šel jí po světě hledat. I přišel ke svým švagrům a prosil je, aby mu o ní pověděli, a ti mu řekli. aby jí šel hledat ke králi Ohni.
Šel, a přišel na ohnivou horu a viděl tam svou ženu stát v potoce. Byla přikována řetězy. I odvázal ji a dali se na útěk. Avšak král Oheň měl koně tak rychlého jako myšlenka. Ten kůň udeřil kopytem, a král Oheň přišel a tázal se ho: „Co ti chybuje, můj milý koni?“ A kůň řekl: „Tobě, můj milý, chybuje ona Víla: přišel její muž a utekla s ním. Ale jdi ještě, najez a napij se, však my jich dohoníme.“ On se najedl a napil, usedl na koně a v okamžení jich dohonil, Vílu vzal a princi řekl: „Nyní ti ještě odpouštím, proto žes mě vysvobodil, ale podruhé sem nechoď.“
Královic šel ke svým švagrům, a ti mu řekli, že své ženy jinak nedobude, nežli když půjde k čarodějnici, jež odtud nedaleko přebývá. Zůstávala v zámku a hlavu měla otočenou samými hady. Když uviděla prince, tázala se ho: „Duše křesťanská, proč jsi přišel? chceš-li u mne sloužiti?“ — „Chci,“ řekl princ, „slyšel jsem, že tu dostanu dobrý plat.“ — „Ovšem,“ odpověděla baba, „za tři křesťanské dni ti dám tři léta a tři dni.“ Pak ho vedla do stáje, kde byly tři koně, byly to její dcery, a řekla mu: „Ty koně budeš pásti, ráno je na pastvu vyženeš a večer zase přiženeš; pakli jich nepřiženeš.“
Princ na jednoho koně si vsedl a vedl je na pastvu. Když tam přišli, kůň ho shodil; princ sice hned zase vstal, ale koně již neviděl. Od každého svého švagra měl paličku; na večer, když slunce zapadalo, tu jednu paličku vzal, a myslil si na toho švagra, na Vítr. Ten hned přišel a řekl: „Už vím, co ti je.“ Potom začal studeně foukati a koně do stáje zase vehnal.
Druhý den bylo zase tak: švagr Slunce počal pálit, a koně musily zase do stáje. Třetího dne řekla, že musí ty kobyly podojit. Tu pomohl mu švagr Měsíc, ukázal mu o půl noci uzdu, kterou když na ruku vzal, kobyly nic mu nemohly udělati. I podojil je do slunce východu, a nadojil mléka plný džber a bylo vařící, i donesl je babě. „Co za to chceš?“ tázala se ho. — „Chci toho starého koně ve sklepě.“
Baba mu ho dala, ač nerada, i řekla mu, princ do mléka skočil a vyšel z něho desetkráte krásnější nežli prvé. Potom kůň zase tu horkost do mléka vpustil, a baba do něho vskočila, i shořela horkostí. Potom jel princ pro svou ženu i odvezl ji s sebou. A onen kůň zas udeřil kopytem, a král Oheň přišel i tázal se ho: „Co ti je, můj milý koni?“ A kůň řekl: „Rychle si vsedni na mě, ale oni mají ještě rychlejšího koně.“ Král Oheň pustil se za nimi a bolestivě svého koně popoháněl. A kůň jejich počal na svého bratra volat: „Shoď ho, vidíš, kterak tě mučí: shoď ho.“ Kůň skočil a krále Ohně shodil. A potom spolu žili šťastně až do smrti.