Jednoho večera se mladý bubeník vydal sám do krajiny a přišel k jezeru, na jehož břehu uviděl ležet tři kusy bílého plátna. „To je ale krásné plátno,“ řekl si a jeden kus si schoval do kapsy. Poté se vrátil domů, na svůj nález zapomněl a šel spát.
Byla jednou jedna matka, která měla tři dcery. Nejstarší byla hrubá a zlá, prostřední byla o něco lepší, ale také měla své chyby, a nejmladší byla zbožné a dobré dítě. Matka však byla zvláštní povahy – nejvíce milovala nejstarší dceru a tu nejmladší nemohla ani vystát.
Jednoho dne slyšel chudý rolnický chlapec, jak kněz v kostele říká, že ten, kdo chce vstoupit do nebeského království, musí vždy jít rovnou vpřed.
Jedno odpoledne se Jezulátko uložilo do své kolébky a usnulo. Jeho matka k němu přišla, s radostí se na něj podívala a řekla: „Uložilo ses ke spánku, mé dítě? Spi sladce, a mezitím ti půjdu do lesa natrhat hrst jahod, protože vím, že ti udělají radost, až se probudíš.“
Mlynář měl tři syny, mlýn, osla a kocoura. Synové museli mlít mouku, osel přinášel zrno a odnášel mouku, a kocour chytal myši. Když mlynář zemřel, jeho tři synové si rozdělili dědictví.
Žila jednou dívka, která měla tři bratry. Pro jejich matku byli chlapci vším, zatímco dívka byla neustále zanedbávána a špatně s ní zacházeli.
Byl jednou jeden chudý pastýř, který pásl mnoho bílých hus podél břehu velké a bouřlivé vody. Jednoho dne k němu přes vodu přišla Smrt. Pastýř se jí zeptal, odkud přichází a kam má namířeno.
Byl jednou jeden slavík a slepýš, každý měl jen jedno oko. Dlouho spolu žili pokojně a harmonicky v jednom domě.
Byl jednou jeden král, který měl tři dcery. Jednoho dne se rozhodl zjistit, která z nich ho má nejraději. Zavolal je tedy k sobě a každé položil otázku: „Jak moc mě miluješ?“
Bylo nebylo, v jedné malé vesničce žil mladý pastýř jménem Ondřej. Jednoho dne, když hnal svá stáda podél bublajícího potoka, došel k jezírku obklopenému liliemi. Zastavil se, protože nad jezírkem spatřil tři zářivé bytosti, jakoby létající na křídlech měsíčního svitu.