V jednom velkém království vládl mocný král, který měl jedinou dceru. Aby pro ni našel statečného ženicha, nechal postavit Křišťálovou horu a vyhlásil, že ten, kdo ji dokáže přejít bez pádu, získá ruku jeho dcery.
Mnozí se pokusili, ale žádný neuspěl. Mezi odvážlivci byl i mladý muž, který princeznu miloval. Požádal krále o její ruku a ten souhlasil, pokud dokáže překonat horu.
Princezna svého nápadníka milovala, a proto se rozhodla, že ho na cestě podpoří. Společně začali šplhat po kluzkém povrchu, ale když se dostali do poloviny, princezna uklouzla. Země pod ní se rozevřela a ona zmizela v hlubinách. Její snoubenec se ji pokusil zachytit, ale bylo pozdě – hora se nad ní zavřela a pohltila ji beze stopy. Král přikázal horu rozbít, ale nebylo možné najít místo, kam princezna zmizela.
Padala hluboko do země, až dopadla do skryté jeskyně. Tam na ni čekal podivný stařec s dlouhým šedivým vousem a ostrýma očima. „Pokud mi budeš sloužit a dělat vše, co ti přikážu, nechám tě žít,“ řekl. „Jinak tě zbavím života.“ Princezna neměla jinou možnost než souhlasit.
Každé ráno muž vytáhl ze své kapsy skládací žebřík, přistavil ho k prasklině v hoře a vyšplhal ven. Princezna mezitím musela zametat, vařit a pečovat o jeho dům. Každý večer se vracel se zlatem a stříbrem, které nosil odkudsi z venku. Uplynulo mnoho let a princezna zestárla. Stařec jí začal říkat Paní Jeskyně, zatímco ona ho nazývala Starý Mrzout.
Jednoho dne, když Starý Mrzout odešel, princezna jako obvykle uklidila dům, umyla nádobí a ustlala jeho lůžko. Tentokrát však nezůstala sedět – zavřela všechna okna a dveře, kromě jednoho malého větracího otvoru, kterým dovnitř pronikalo světlo. Když se stařec vrátil, zabouchal na dveře a zavolal:
„Paní Jeskyně, otevři mi!“
Ale princezna odpověděla:
„Ne, Starý Mrzoute, dveře ti neotevřu.“
Stařec pobíhal kolem domu a volal:
„Tady stojím, chudák Mrzout,
na svých dvaceti starých prstech,
na své unavené, rozedrané patě,
připrav mi jídlo, Paní Jeskyně!“
Ale princezna odpověděla:
„Jídlo už máš nachystané.“
Poté zvolal:
„Tady stojím, chudák Mrzout,
na svých dvaceti starých prstech,
na své unavené, rozedrané patě,
přichystej mi lůžko, Paní Jeskyně!“
„Tvé lůžko už je ustlané.“
Nakonec zakřičel:
„Tady stojím, chudák Mrzout,
na svých dvaceti starých prstech,
na své unavené, rozedrané patě,
otevři dveře, Paní Jeskyně!“
Ale princezna stále odmítala.
Stařec si všiml, že jeden malý otvor ve skále zůstal otevřený. Pomyslel si, že se podívá dovnitř, co tam ta holka vyvádí. Zkusil protáhnout hlavu, ale jeho dlouhý vous mu bránil. Nejprve tedy prostrčil oknem svůj vous, ale v tom okamžiku princezna prudce zatáhla za provaz, který připevnila ke klice, a přivřela ho ve škvíře.
Starý Mrzout vykřikl bolestí a začal prosit, aby ho pustila.
„Ne, dokud mi neřekneš, kde schováváš žebřík,“ odpověděla princezna.
Stařec neměl na vybranou a prozradil jí, kde je žebřík ukrytý. Jakmile to řekl, princezna ho spustila dolů a vyšplhala po něm ven.
Okamžitě se vrátila ke svému otci a vyprávěla mu vše, co se jí přihodilo. Král byl nadšený a její snoubenec, který ji stále hledal, se konečně dočkal jejího návratu. Na králův rozkaz byla Křišťálová hora rozbita a v jejích útrobách našli Starého Mrzouta i s jeho obrovským bohatstvím. Král ho nechal uvěznit a jeho zlato i stříbro daroval své dceři jako věno.
Princezna se nakonec provdala za svého věrného snoubence a společně žili šťastně až do smrti.