Princezna na hrášku

Byl jednou jeden princ a ten si chtěl vzít princeznu, ale musela to být pravá princezna. Objel tedy celý svět, aby takovou našel, ale všude bylo něco špatně. Princezen bylo dost, jenže jestli jsou to pravé princezny, na to nemohl tak docela přijít. Pořád na nich bylo něco, co nebylo úplně v pořádku. A tak se zase vrátil domů a byl moc smutný, protože tolik chtěl mít opravdovou princeznu.

Jednoho večera se strhla strašná bouřka. Blýskalo se a hřmělo, lilo jako z konve, bylo to docela hrůzostrašné! Tu někdo zaklepal na městskou bránu a starý král šel otevřít.

Venku stála princezna. Ale pane bože, jak ta vypadala od deště a toho ošklivého počasí! Voda jí tekla z vlasů i ze šatů, špičkou do bot natékala a patou zase vytékala. A ona řekla, že je opravdová princezna.

„No, to my brzo zjistíme!“ pomyslela si stará královna, ale nic neřekla. Šla do ložnice, sundala z postele všechno povlečení a na dno postele položila jeden hrášek. Pak vzala dvacet matrací, položila je na hrášek a navrch ještě dvacet peřin z kajčího peří.

Na tom měla princezna v noci spát.

Ráno se jí zeptali, jak se jí spalo.

„Ach, strašně špatně!“ řekla princezna. „Celou noc jsem skoro nezamhouřila oči! Bůh ví, co to v té posteli bylo. Ležela jsem na něčem tvrdém, takže jsem po celém těle samá modřina! Je to docela hrozné!“

Tak poznali, že je to pravá princezna, když ucítila hrášek skrz dvacet matrací a dvacet peřin z kajčího peří. Tak choulostivý nemohl být nikdo jiný než opravdová princezna.

Princ si ji tedy vzal za ženu, protože teď věděl, že má pravou princeznu. A hrášek dali do královské sbírky vzácností, kde je k vidění dodnes, pokud si ho ovšem nikdo nevzal.

Vidíte, to byl opravdový příběh!