Kocour v botách

Mlynář měl tři syny, mlýn, osla a kocoura. Synové museli mlít mouku, osel přinášel zrno a odnášel mouku, a kocour chytal myši. Když mlynář zemřel, jeho tři synové si rozdělili dědictví.

Nejstarší dostal mlýn, druhý osla a třetí kocoura. Na nejmladšího už nic lepšího nezbylo. Byl smutný a řekl si: „Dostal jsem to nejhorší. Nejstarší bratr může mlít, druhý může jezdit na oslu, co já mám dělat s kocourem? Co si s ním jen počnu?“

„Poslouchej,“ řekl kocour, který vše slyšel, „nemusíš se trápit, že jsem ti k ničemu. Stačí, když mi necháš ušít pár bot, abych mohl chodit mezi lidi. Pak ti brzy pomůžu.“ Mlynářův syn byl udiven, že kocour mluví, ale protože zrovna kolem procházel švec, zavolal ho a nechal kocourovi ušít boty. Když byly hotové, kocour si je obul, vzal pytel, naplnil ho kukuřicí a na vrchu ho opatřil provázkem, aby ho mohl zavázat. Poté si pytel přehodil přes záda a vyrazil po dvou nohách jako člověk.

V těch dnech vládl v zemi král, který měl rád koroptve, ale žádné nemohl sehnat. Celý les byl plný koroptví, ale byly tak plaché, že se k nim žádný lovec nedostal. Kocour to věděl a měl plán. V lese otevřel pytel, rozsypal kukuřici na zem, schoval se za keř a čekal. Brzy se koroptve slétly a jedna po druhé vlezly do pytle. Kocour pytel rychle zavázal provázkem a vydal se do královského paláce.

Stráž zakřičela: „Stůj! Kam jdeš?“ – „Ke králi,“ odpověděl kocour. – „Blázníš, kocour ke králi?“ – „Nech ho projít,“ řekl druhý strážný, „král se často nudí, třeba ho kocour pobaví svým předením.“ Kocour předstoupil před krále, uklonil se a řekl: „Můj pán, hrabě (a uvedl dlouhé a vznešené jméno), vás nechává pozdravovat a posílá vám tyto koroptve, které sám ulovil.“ Král byl ohromen krásnými, tučnými koroptvemi a poručil, aby kocourovi dali tolik zlata, kolik unese. „To přines svému pánovi a poděkuj mu za dar,“ řekl král.

Mezitím mlynářův syn seděl doma u okna, podpíral si hlavu a přemýšlel, že utratil své poslední peníze za kocourovy boty, a nevěděl, co od toho může čekat. Vtom kocour vstoupil, hodil pytel na zem, rozvázal ho a vysypal před mladíka zlato. „Tady máš něco za boty,“ řekl, „král tě také zdraví a děkuje ti.“ Mladík byl šťastný, ale nechápal, jak se k tomu zlatu dostal. Kocour mu vše vysvětlil a dodal: „Teď máš dost peněz, ale nezůstane to tak. Zítra si zase obuji boty a udělám tě ještě bohatším. Králi jsem navíc řekl, že jsi hrabě.“

Další den se kocour vydal lovit znovu a přinesl králi další dary. Postupně se stal u krále tak oblíbeným, že mohl volně chodit po paláci. Jednou v královské kuchyni zaslechl kočího, jak si stěžuje, že musí vézt krále a princeznu na projížďku k jezeru, i když chtěl jít do hospody. Kocour rychle běžel domů a řekl svému pánovi: „Chceš být hrabě a bohatý? Pojď se mnou k jezeru a vykoupej se.“ Mlynářův syn nechápal, co tím kocour myslí, ale poslechl ho. Svlékl se, skočil do vody, a kocour zatím jeho oblečení ukryl. Když král projížděl kolem, kocour začal naříkat: „Ach, milostivý králi! Můj pán, hrabě, se koupal, ale přišel zloděj a ukradl mu šaty!“

Král ihned nařídil přinést vznešené šaty. Hrabě (mlynářův syn) si je oblékl, a protože král už o něm slyšel díky kocourovi, pozval ho do kočáru. Princezně se mladík líbil a zamilovala se do něj. Kocour mezitím běžel před nimi a přiměl rolníky, aby tvrdili, že pole, lesy a louky patří hraběti. Nakonec kocour dorazil do paláce zlého kouzelníka. Lstí ho přiměl, aby se proměnil v myš, a hned po ní skočil. Vyděšená myška utekla dírou ve zdi a kouzelník se už nikdy nevrátil. Palác pak prohlásil za majetek svého pána.

Král byl ohromen bohatstvím hraběte a dal mu princezninu ruku. Po králově smrti se mladík stal králem a kocour v botách jeho prvním ministrem.