Baba Jaga

Žil byl jeden sedlák, měl už jen dcerušku, a pak se zase oženil. Macecha dcerušku nenáviděla a přemýšlela, jak by ji mohla vyhnat.

Jednou, když otec odjel na trh, řekla jí: „Jdi k tetičce, mé sestře, a popros ji, aby ti půjčila jehlu a nit — ušiju ti košilku.“ Ale ta tetka nebyla ve skutečnosti její teta. Byla to sama Baba-Jaga.

Holčička byla čiperná, šla napřed ke své vlastní tetičce, a ta jí poradila, co má dělat, až k té nevlastní tetce přijde. Baba-Jaga seděla v chaloupce a předla. „Pozdrav pán Bůh, tetičko!“ — „Dejž to pán Bůh, dceruško!“ — „Maminka mě poslala, abych tě poprosila, jestli bys jí půjčila jehlu a nit, že mi ušije košilku.“ — „Dobře. Zatím se posaď a tkej.“ Dceruška si sedla za stav a Baba-Jaga vyšla ven a řekla své služce: „Jdi, zatop v lázni, umyj to děvče a pěkně dávej pozor, chci ji mít k snídani.“ Dceruška to slyšela a seděla ani živá, ani mrtvá, celá ustrašená, a prosila služku, aby netopila, ani vody do lázně nenosila. Dala jí šáteček. Baba-Jaga čekala, přišla k oknu a ptala se: „Tkáš, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ Baba-Jaga pak odešla, a dceruška dala kocourovi kus slaniny a zeptala se: „Dá se odsud nějak utéct?“ — „Tuhle máš hřebínek a ručník,“ řekl kocour, „vezmi je a utíkej; Baba-Jaga se za tebou požene, a když bude blízko, hoď za sebe nejdříve ručník, a udělá se široká řeka; a když přejde přes řeku a bude zas blízko, hoď za sebe hřebínek, a udělá se hustý les: tím už neprojde!“ Dceruška vzala ručník a hřebínek a dala se na útěk: psi po ní chtěli skočit — hodila jim kus chleba, jak tetička poradila, a propustili ji; vrata se chtěly zavřít — nalila jim do pantů máslíčka a propustily ji; břízka ji chtěla šlehat do očí — obvázala břízku šátečkem a i ta ji propustila. A kocour sedl za stav a tkal: víc zamotal, než natkal. Baba-Jaga přišla k oknu a ptala se: „Tkáš, milá dceruško?“ — „Tkám, milá tetičko!“ odpověděl kocour hrubým hlasem. Baba-Jaga do chaloupky nakoukla a tu vidí, že holčička utekla; a začala na kocoura křičet a nadávat mu, že tu holku nezastavil. — „Já ti už tak dlouho sloužím,“ řekl kocour, „a nedala jsi mi ani kůstku a ona mi dala slaniny.“ Baba-Jaga se obořila na psy, na vrata, na břízku i na služku, a všichni podobně odpověděli, že jí tak dlouho slouží a nic jim nedala, a ta že jim každému dala po daru. Baba-Jaga, kostěná noha, rychle sedla do hmoždíře, paličkou se poháněla, stopu za sebou zametala pometlem, a honem se pustila za holčičkou. Holčička přiklonila ucho k zemi a slyší, že ji Baba-Jaga honí a že už je blízko; a hodila za sebe ručník a udělala se široká řeka. Baba-Jaga přišla k řece a zlostí zuby zaskřípála; pak se vrátila domů a přihnala k řece své voly, a ti vypili celou řeku do sucha. Potom se opět pustila za holčičkou. Když už byla blízko, hodila holčička za sebe hřebínek a udělal se hustý les. Baba-Jaga ho začala sekat a trhat, ale ať se namáhala sebevíc, přes les se nedostala. Vrátila se se zlostí domů. — Když holčička přiběhla domů, ptal se otec: „Kdes byla?“ — „Ach tatínku!“ řekla, „tak a tak — matička mě poslala k tetce pro jehlu a pro nit, že mi ušije košilku, a tetka, Baba-Jaga, chtěla mě sníst.“ — Otec se na svou ženu rozzlobil a vyhnal ji z domu.